Pokud patříte k těm, kteří se zajímají o význam zbožnosti, či zbožného života pro novozákonní autory, mohlo by vás rovněž zajímat, jak s tímto pojmem pracuje apoštol Pavel. 

Obrátíme-li se do pastýřských listů apoštola Pavla, o mnoho nevystoupíme z konceptu zbožnosti, jak se s ním setkáváme u jiných novozákonních autorů. Pavel pracuje se zbožností jako s darem Boží milosti, ale zároveň i jako se základním požadavkem na život věřícího. Titovi píše: Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. (Tt 2,12) V této pasáži je také dobré si všimnout toho, že ke zbožnosti jsme také Boží milostí vychováváni. Je sice darem, ale není hotová, není jen daná, ale je žádoucí, aby se dále vyvíjela, jak naším osobním přičiněním, tak našimi reakcemi na Boží výchovu. 

Podle Pavla je zbožnost něčím, co je přirozeně součástí života věřícího a odráží se na jeho modlitebních prioritách, např. v následujících verších z 1. listu Timoteovi: Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. (1Tm 2, 1-2) I zde je naznačený vztah mezi jednáním a důsledkem takové zbožnosti. 

Abychom si ale nemysleli, že Pavel zkrátka předpokládá, že zbožnost bude na životě věřícího patrná, v prvním listu Timoteovi velmi jednoduše zdůvodňuje základ motivace pro zbožný život – připomíná, že jádrem, náplní a účelem naší zbožnosti je dílo Ježíše Krista, když píše: Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy. (1Tm  3,16)

A konečně, ve čtvrté kapitole prvního listu Timoteovi čteme: Bezbožné a dětinské báje odmítej. Cvič se ve zbožnosti.  Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí. (1Tm 4, 7- 8) 

Ve zbožnosti je třeba se cvičit. Pavel tady používá přirovnání ke cvičení těla, které bylo pro helenizovaný svět každodenní záležitostí, aby ukázal, že i morální, intelektuální a duchovní disciplína je důležitá.¹ Podobně jako Petr vede Pavel adresáta k vynaložení intenzivní snahy o všechno, co zbožný život vyžaduje a to s takovým nasazením, s jakým by člověk býval cvičil své tělo. 

Na tomto místě se hodí zmínit, že podobně se i Tomáš Akvinský zabýval tím, co to znamená žít dobrý, ctnostný život. Vytvořil systematiku, jaké dobré ctnosti může člověk nést a jaké neřesti jsou jejich protiklady atp. Co je podle mě ale na jeho díle nejzajímavější je to, že učil, že ctnost se má stát “habitem”. Profesor Machula definuje habitus následovně: 

Habitus je jakási kvalita našeho nitra, která nás uschopňuje k relativně trvalé a snadné činnosti. […]V případě člověka může jít o činnosti tělesné i duševní […] Tomáš si habitů všímá především kvůli etice a Boží milosti, takže se soustředí na habity rozumu (rozumové ctnosti, ctnost víry apod.), habity emočních sil (ctnost uměřenosti, statečnosti apod.) a habity volní (ctnost spravedlnosti, naděje, lásky apod.).²

Pro etickou tradici, ke které se Tomáš Akvinský řadí, je důležité právě směřování k nějakému cíli. Vychází z předpokladu, že člověk je na světě z nějakého důvodu a má nějaký cíl svého bytí, který je dán jeho vnitřním uspořádáním. Pokud by se člověk tomuto uspořádání vzepřel, stál by sám proti sobě. Profesor Machula pak dále vysvětluje, že: Morální ctnosti neboli habity vedoucí člověka k jednání v souladu s jeho přirozeností ho tedy dělají dokonalejším člověkem, naplňují jeho přirozený cíl. Jednat ctnostně tak znamená být věrný sobě samému a chovat se jako to, co jsem, tedy jako člověk.³

Zde se konečně dostáváme z onoho teologického obláčku k něčemu praktickému. Bylo tady řečeno, že zbožnost je čímsi tichým, věrným, pravidelným. Je něčím, co se odráží na našem charakteru a něčím, co je znát z našich skutků, co vyžaduje naši intenzivní snahu a činnost. Navzdory tomu se ale nejedná o něco, co by mohlo být povrchní nebo co by samo vypůsobilo spásu v jakémkoli rozsahu. O ce se tedy jedná? V čem konkrétně se má člověk cvičit, jak radí Pavel Timoteovi? 

Akvinský k tomu poskytuje určitý klíč právě tím, že vede své čtenáře ke šlechtění vlastních habitů, morálních ctností, dobrých vlastností a tendencí na každodenní bázi. Když jsem se o Akvinského habitech učila ke státním zkouškám, manžel mi k nim vymyslel mnemotechnickou pomůcku – že habity je třeba oblékat každý den jako hábit. I apoštol Pavel v listu Koloským podobně píše: Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky  a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. (Ko 3, 10) 

A podobně v listu Efezským: Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. (Efezským 4,24) I na této analogii můžeme lépe pochopit, jak to se zbožným životem je. Mezi životem bez Krista a životem s Kristem je tak velký rozdíl jako mezi dvěma druhy oblečení. Pokud se rozhodujeme žít život pro Krista, oblékáme si takové “oblečení” které odráží naši lásku k němu a k druhým a které ukazuje na dokonalost jeho spravedlnosti a pravdy. I v dnešním světě jsou někteří lidé, kteří si nakupují sportovní nebo funkční oblečení hlavně pro parádu – chtějí dobře vypadat. A pak jsou ti, kteří si funkční oblečení kupují proto, aby byli schopni zdolat nějakou horu nebo zajímavou trasu.  Toto nové lidství, které podle Pavla máme oblékat, je ale jako to funkční oblečení, protože si je neoblékáme proto, abychom jen dobře vypadali, ale abychom byli připraveni aktivně prokazovat lásku těm, kteří to potřebují. 

Zbožnost tedy sice je darem, ale také není něco, co bude samo o sobě fungovat bez naší vůle. Naše aktivní spolučinnost na zbožnosti, na zbožném životě, je absolutně nezbytná. Musíme se snažit, cvičit se v ní, oblékat ji. To je náš úkol. Tak jako nám nevydrží fyzička, když přestaneme cvičit, tak jako se naše šaty obnosí, když o ně přestaneme pečovat, tak i zbožnost, ve které se necvičíme a kterou neoblékáme, nezůstane stejná. Ba co hůř, možná se stane tou zbožností, před kterou nás varuje Ježíš (Mk 7,6-7).

1.  KEENER, Craig S. In: The IVP Bible Background Commentary. Westmont, Illinois: InterVarsity Press, 2014, s. 615. ISBN 978-0830824786. ↩︎
2. MACHULA, Tomáš. O habitech v Teologické sumě. Online. In: Česká dominikánská provincie. 2021. Dostupné z: https://www.op.cz/o-habitech-v-teologicke-sume/. [cit. 2024-01-11]. ↩︎
3. Tamtéž. ↩︎