S rozeznáním její věrohodnosti je potřeba začít tím, že v ní zaslechneme volání Ducha svatého. Tato inspirující moc Ducha nespočívá jen v samotném textu Bible, ale v tom, že se ten text Bible setká s mou situací a já na něj jako věřící člověk zareaguji. Podle toho poznáváme, že je Bible věrohodná.
Je poměrně snadné nevyrábět si jakési pohanské sošky a neuctívat je. Zřejmé, byť už ne tak snadné, je vyhnout se vkládání nadějí do jakékoli věci, která je příjemná našim představám, aby se to nestalo naší „modlou“ v přeneseném smyslu slova.
Jednou ze zvláštních vlastností slibu je, že nás přitahuje do budoucnosti. Z budoucnosti na nás volá a zve nás k sobě v naději, že dojde naplnění. Ve 2. Korintským 1,15-22 probíhá srovnání lidských a Božích slibů.
Ježíš zaslíbil, že ani brány pekel církev nepřemohou (Mt 16,18). Snažme se neurychlit naplnění tohoto zaslíbení tím, že si církev rozložíme, než se k těm branám pekelným vůbec dostane.
Ovoce Ducha nemohu natrénovat, ale mohu vytvořit dobrý prostor pro jeho růst, protože Kristus, který je ve mně, je živý a je stále se mnou.
Přejeme Vám do roku 2024 radost, pokoj a Boží víru. Jsme rádi za Vaši přízeň, za pozitivní reakci na naši aktuální i plánovanou činnost a za modlitby, kterými nám žehnáte. Věříme, že nás Pán povede tak, abychom i my Vás, naše čtenáře, odběratele a přátele, mohli požehnat a udělat Vám radost.
