Modlářství je ze své podstaty uctívání model. Je to praktikované přesvědčení, že modla je hodna toho, aby se jí prokazovala zvláštní úcta nebo toho, aby se jí dokonce přinášely jakési oběti. Místy může modlářství vypadat téměř komicky. V Egyptě například modla přebývala v chrámech, avšak bylo s ní nakládáno podobně, jako s živým člověkem. Měla své kostýmy (jako Manneken Pis v Bruselu), své sluhy, občas byla na nosítkách vynesena z chrámu a zanesena zpátky dovnitř. Toto chování starověkých národů by pro někoho mohlo být terčem posměchu. Izajáš například o takových modlářích píše:

Ti, kdo vytvářejí tesané modly, jsou všichni marnost a jejich vzácnosti jim neprospějí. Jsou jejich svědky: Nic nevidí ani nevědí – jsou jim k zahanbení. Kdo by formoval boha nebo odlil modlu, když mu to nijak neprospěje? Hle, všichni jeho společníci se budou stydět. Řemeslníci jsou jen lidé. Ať se všichni shromáždí, ať se postaví. Budou se bát a stydět spolu. (Iz 44,9-11)

Podobně se Elijáš na Karmelu posmíval Baalovým prorokům (1Kr 18,27). I my bychom v tomto smyslu mohli říkat: Jé, ti modláři byli ale nemoudří. Uctívat nějaký předmět, to je přeci hloupé. Zde bychom si měli uvědomit, že starověcí pohané neuctívali předměty samotné. Sošky a obrazy byly jen zobrazením přírodní, duchovní nebo jiné zastupované reality. (Někdy třeba i žijícího panovníka, jemuž se musela prokazovat zbožná úcta. Srov. Da 6,8.) Zde se dostáváme k podstatě modlářství, kterou si nyní musíme definovat ve dvou rozměrech:

1. Zobrazování jakýchkoli přírodních, duchovních či lidských sil.
2. Zobrazování samotného Pána Boha.

Obojí je v Bibli a zvláště ve Starém zákoně popisováno jako nešvar, je to opakovaně trestáno a pokládáno za důvod Boží nepřízně a trestu, který dopadl na Izrael a Judsko. Obojí je také zachyceno v desateru. První dva pokyny v Desateru zní:

1. Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. (Ex 20,3)
2. Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. (20,4)

V prvním přikázání Bůh hovoří o svém výlučném postavení vůči smluvnímu lidu a ve druhém přikázání zakazuje jakékoli zobrazování bohů, čili i jeho samotného. Hospodin se zde radikálně vymezuje proti náboženským systémům dané doby a nechce s nimi nic mít. Nechce být jejich součástí. Nechce být jedním z bohů a nechce být člověkem zobrazován.

Toto je pro nás podstatné, zde si musíme dát pozor. Je totiž poměrně snadné nevyrábět si jakési pohanské sošky a neuctívat je. Zřejmé, byť už ne tak snadné, je vyhnout se vkládání nadějí do jakékoli věci, která je příjemná našim představám, aby se to nestalo naší „modlou“ v přeneseném smyslu slova. Takovými modlami by mohly být třeba peníze, majekty, práce jako taková, kariéra, koníčky, zdravá výživa, ale i zdánlivě bohulibé věci jako děti, rodina, služba v církvi, dobročinnost nebo vzdělání. Z toho všeho se může stát modla.

Docela nepřehledná situace ale nastává, když si uvědomíme, že i z Pána Boha můžeme udělat modlu! A to je stejně špatné, jako klanět se nějaké pohanské sošce! Všimněme si, co se stalo v 32. kapitole Exodu, když Mojžíš odešel na horu Sinaj, aby přijal instrukce pro bohoslužbu (Ex 24,18):

Když lid viděl, že Mojžíš otálí sestoupit z hory, shromáždil se proti Áronovi a řekl mu: Vstaň a udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Vždyť o tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, – nevíme, co se s ním stalo. Áron jim odpověděl: Strhněte zlaté kroužky, které jsou na uších vašich žen, vašich synů a vašich dcer a přineste mi to. Všechen lid strhl zlaté kroužky, které měli na uších, a přinesli to Áronovi. Vzal to od nich, odlil to do formy a udělal slité tele. Nato oni řekli: Izraeli, toto jsou tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země. Když to Áron viděl, postavil před ním oltář. Pak Áron zvolal: Zítra bude Hospodinův svátek. Příštího dne časně vstali, obětovali zápalné oběti a přinesli pokojné oběti. Pak se lid usadil, aby jedli a pili; načež vstali, aby dováděli. (Ex 32,1-6)

Zde bychom si měli uvědomit, že ono „slité tele“ nepředstavovalo nějakého pohanského boha, ale samotného Hospodina. K tomuto nás přivádí dvě indicie. Jednak to, že sám Áron po dokončení práce říká „zítra bude svátek Hospodinův“, čímž myslí svátek toho Boha, jehož modlu jsem nyní vyrobil. Druhou indicií je zvyk, o němž z egyptského náboženství víme, pokládat býčka za jakýsi symbol jinak neviditelného boha, za jeho nositele. Na egyptských obrazech někdy vidíme některého boha, jak stojí na býku. Podobně i zde je zlaté tele symbolem, nosičem nějaké neviditelné reality.

Tu bychom si mohli říci: Kde je tedy problém? Izrael byl netrpělivý a chtěl někoho uctívat, tak si pomohl sám. Dotyční věděli, že si nemají Boha zobrazovat, ale možná, že v jejich myšlení odlití telete bylo jen malým kompromisem vůči tomuto přikázání. V příběhu čteme i to, že obětovali zápalné a pokojné oběti, a to Hospodinu. Celé se to však dělo v situaci, která byla Bohu protivná. Proč? Protože Bůh na teleti jednoduše nebyl. Nebyl tam reálně, ani jako symbol, protože Bůh je tam, kde On chce být a ne tam, kde my mu určíme, aby byl.

Existují v Bibli i taková zobrazení Boha, která nejsou Bohu protivná? Ano, protože zákaz zobrazovat Boha máme jen my lidé, ale ne Bůh sám. Ve Starém zákoně vidíme třeba zobrazení ohnivého hada, čili měděné podobizny hada, který měl sloužit k uzdravení těch, které poštípali hadi (Nu 21,6-9; srov. J 3,14-15). V Novém zákoně je pak situace jasná. Prostředník mezi Bohem a lidmi (1Tim 2,5), který jediný může Boha zobrazovat (J 1,18), je Ježíš Kristus. Pavel jde dokonce tak daleko, že v listu Koloským píše:

On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (Kol 1,15n)

Ježíš Kristus je zobrazením Boha! Jelikož ale od Boha pochází, není to obraz nelegitimní a není lidmi vytvořený. Jde o nejvyšší výraz Božího zjevení člověku. Ježíš Kristus je shrnutím toho, jak chce Bůh být lidem znám a tedy i toho, co Bůh chce, abychom uctívali.

Vidíme tedy, že uctívat obraz Boha, který je Bohem zjevený, modlářstvím není. Modlářství je, když my sami určíme, co je pro nás Bůh a kde se to nachází. Tady se nám může ozvat citát od Bonhoeffera:

Buď určím místo, kde najdu Boha, nebo dovolím Bohu, aby určil místo, kde bude nalezen. Jsem-li to já, kdo říká, kde bude Bůh, pak tam vždy najdu Boha, který mi nějakým způsobem vyhovuje, je mi příjemný, zapadá do mé povahy. Ale pokud je to Bůh, kdo říká, kde bude, pak to bude skutečně místo, které mi zpočátku vůbec není příjemné, které mi nesedí. Tím místem je Kristův kříž. Kdokoli nalezne Boha tam, musí se přiblížit ke kříži způsobem, který vyžaduje kázání na hoře. To vůbec neodpovídá naší povaze.¹

Bůh chce být nalezen tam, kde On je. Ne tam, kde my chceme, aby byl. Docela snadno si člověk řekne: Toto je dobré, toto funguje, tomuto Bůh žehná. Ale Bůh v tom není. A my investujeme a uctíváme hodnoty, projekty, vlastní plány a myslíme si, že Bůh je v nich, že se na tom nějak dokáže oslavit, ale on v tom není.

• Bůh není v denominaci nebo v místním sboru. To jsou místní organizační jednotky, které mohou a nemusí činit bohulibou věc.
• Bůh není v sociálním aktivismu, aby nás svět viděl v dobrém světle, nebo abychom něčeho v tomto státě dosáhli.
• Bůh není ve studiu Bible jako takovém.
• Bůh není ve vztazích a přátelstvích; i z toho se může stát modla.
• Bůh není v penězích, majetku, kariéře, byť ovoce poctivé práce je dobré sklízet.

To všechno si Bůh může použít, ale může se z toho stát modlářství.

Podstatou modlářství je tedy uctívat to, co Bohem není nebo vydávat za Boha to, v čem Bůh není přítomen. Jak se modlářství vyhnout?

Izraelcům při čekání na Boží zjevení chyběla trpělivost. Bylo jim zatěžko čekat, až se Mojžíš vrátí s opravdovým zjevením a určili, kde Hospodin bude – na zlatém teleti. Můžeme se modlit za to, abychom tu trpělivost měli, abychom vydrželi čekat na Pána Boha a na to, kde On sám chce být uctíván.

Obecně se ale jakémukoli modlářství vyhneme, pokud se přimkneme ke Kristu a budeme jej následovat. Kdo uctívá Ježíše svým životem, myšlenkami, skutky, ten se modlářství nemůže dopustit, protože Ježíš je jediným pravým obrazem Boha a nejvyšším Božím zjevením, jaké bylo lidem dáno.

1. BONHOEFFER, Dietrich. The Bible Alone: A Letter to Dr. Rudiger Schleicher. 1936. Převzato z knihy Meditating on the Word. ↩︎