V prvním díle tohoto příspěvku jsme hovořili o kontextu páté kapitoly Galatským, kde se o ovoci Ducha dočítáme. Ve druhém díle jsme si ovoce Ducha podrobně rozebrali. V tomto třetím a závěrečném díle se pokusíme shrnout naše dosavadní zkoumání do několika úvah k praktické aplikaci.

Tři důležité skutečnosti

(1) Ovoce Ducha nelze vymáhat zákonem. Hned za seznamem ovoce Ducha Pavel dodává, že proti takovým věcem „není žádný zákon“ (v. 23). Čtenář znalý Mojžíšova zákona tomuto rozuměl tak, že ovoce Ducha je logickým důsledkem správné aplikace tohoto zákona a skutky těla jsou naopak jeho přestoupením. Pohanští filosofové si sice pod termínem zákon představovali něco jiného, než židé, avšak i pro ně by byl tento termín v kontextu pasáže srozumitelný.¹ Chápali, že morální hodnoty regulují lidské počínání. Když tedy Pavel ve verši 23 říká, že proti ovoci Ducha „není žádný zákon“, mohli tomu pohané rozumět² i jakoby Pavel říkal „na to žádný zákon není“ nebo jakoby říkal „ovoce Ducha není regulováno zákonem“.³ Není proti zákonu, ani je nelze zákonem vymáhat. Nejsou to žádné závazné paragrafy, protože to nejsem já, kdo to ovoce jakkoli vyrábí, ale Duch Kristův, který mi zprostředkuje Kristův charakter.

(2) Ovoce Ducha je užitek života v Kristu. Pokud by bylo možné jednoduše zákonem skutky těla zakázat a ovoce Ducha přikázat, pak bychom Krista nepotřebovali. Jenže tak to nejde. Tu výhodu, kterou máme v Kristu, nelze regulovat zákonem. Nelze to ani vymáhat přísnou disciplínou. Ovoce je totiž něco, co roste svým tempem a uzrává ve svůj čas. Zahradník může vytvořit vhodné podmínky, odstranit škůdce, zalévat, ale ovoce musí uzrát samo.

(3) Z toho vyplývá, že ovoce Ducha není podmíněno vnějšími okolnostmi. Stejně jako na jabloni nemůže uzrát nic než jablko, nemůže Kristus ve mně tvořit nic než ovoce Ducha. Špatnou péčí sice mohu o úrodu přijít, ale nemohu Krista ve mně ovlivnit, aby snad tvořil cosi jiného. Ovoce Ducha proto není ani zrcadlem mých vnitřních tužeb, ani výsledkem dobré shody náhod, čili dobrého životního počasí, když se dobře vyspím a všechno mi od rána pěkně „klape“. Je to něco, co dává Duch, aby ve mně rostlo třeba i proti mým tužbám a proti okolnostem, v nichž se nacházím. Láska, dobrota, mírnost, to jsou bezpodmínečné ctnosti, které Duch nechává uzrát v našem nitru v pravý čas. Pokud tam nejsou dnes, možná uzrají příště. Není to ovšem pod naší kontrolou.

Jak to tedy dělat?

Ovoce Ducha nemohu natrénovat, ale mohu vytvořit dobrý prostor pro jeho růst, protože Kristus, který je ve mně, je živý a je stále se mnou. Typicky to může vypadat asi takto:

Nastane situace vyžadující trpělivost a laskavost. Někdo v práci například kazí všem náladu hloupými poznámkami, nechce se učit novým věcem, všechno mu jde pomalu a ještě k tomu je jeho postoj okázale nekonstruktivní. Ten člověk by zasloužil! Ale já, namísto abych vybuchl, vytmavil mu to a nahlásil ho, zastavím se a řeknu si: Co by udělal Ježíš? Jak se teď zachovat? Namísto třeba i oprávněné instinktivní reakce prostě dotyčného přijmu a prokážu mu trpělivost s jeho přístupem, laskavost ve formě pomoci a v soudu nad ním se umírním.

Jindy se mi třeba bude zdát, že se ve mně ovoce Ducha nerodí až do té míry, že zapochybuji, zda Kristus vůbec ve mně ještě žije. Zde si musíme uvědomit, že Ježíš nás nikdy nebude ovládat jako bezduché loutky. Ježíš nás zve k následování. Proto pokud já nemiluji, Ježíš ve mně miluje zve mě, abych taky miloval. A když jsem sobecký a provádím různé skutky těla, Ježíš mě oslovuje a říká: pojď, už nebuď nečistý a závistivý, ale měj trpělivost, buď dobrý. Už nebuď hněvivý, ale radši mírný. Už nemusíš být řevnivý a nezdravě ctižádostivý. Už se nemusíš mstít a nemusíš o nikom smýšlet nepěkně. Na to se Pána ptám: Ale jak? Copak nevidíš, jaký jsem zlomyslný a agresivní? A Pán Ježíš na to říká: Copak ty nevidíš, jaký já jsem laskavý a mírný?

Ježíš nás zve k následování, ať jsme kdekoli a ať máme za sebou cokoli. Říct mu ano znamená nastoupit na cestu, která nás bude proměňovat. Nikdo nedokáže dlouhodobě žít v rozporu s tím, čemu opravdu věří. Pokud uvěříš Kristu, budeš se měnit do jeho podoby a přejímat jeho vlastnosti. I po mnoha letech chození s Kristem se ti může stát, že uděláš chybu, že spácháš skutek těla a že se v tobě ovoce Ducha neurodí. Děje se to, protože jsme stále v tomto padlém světě. Důležité je vždy znovu a znovu poslechnout Ježíšovo povolání být jako on.

Závěr

V páté kapitole Galatským Pavel uvádí do kontrastu dva přístupy k životu: Na jedné straně spoléhání na účast na staré smlouvě s jejím znamením obřízky a poslušností Mojžíšovu zákonu, na druhé straně spoléhání na Ducha Kristova v nás. Výhodou spoléhání na Ducha Kristova je ovoce Ducha. Je to výhoda tak výrazná, že už Pavel v listu nepotřebuje žádných dalších argumentů. Je to výhoda, která funguje, aniž by bylo nutné vymáhat ji zákonem (ať už tím Mojžíšovým, nebo jakýmisi pravidly etiky a morálky), protože jde o ovoce Ducha, ne o ovoce naší vlastní snahy.

Ovoce Ducha jako takové je zároveň jakýmsi zábleskem působení Ducha v nás a mezi námi. Vždy, když laskavost, dobrota, trpělivost a mírnost zvítězí nad otrlým vztekem, je to jakoby se kousek nebe dostal na zem a jakoby na tom místě vzniklo územíčko Božího království. Někdo se může ptát, jak to, že někdy i nevěřící mají to, co v seznamu ovoce Ducha vidíme. Podle mého názoru to neznamená nic jiného, než že Duch vane, kam chce a dary uděluje, jak sám chce (J 3,8; 1Kor 12,11). I lidé, kteří se zatím nerozhodli přijmout Krista svými slovy, mohou být citliví na jeho tichý hlas a mohou tak dávat ovoci Ducha ve svých životech prostor.

Ovoce Ducha uzrává v pravý čas, jeho původcem je Kristus v nás a jeho smyslem je, aby se jedlo tam, kde po něm lidé hladoví. Boží lásku, radost a pokoj nikdo než Ježíš nemůže dát. Toto ovoce však může díky Duchu svatému i přes nás zavítat tam, kde ho lidé tolik potřebují. Pro ty, kdo jsou v Kristu, jde o cosi běžného a samozřejmého. Nezapomínejme ale, že to musí jít samo, protože ovoce Ducha je výhoda, kterou nelze vymáhat zákonem.

Tento příspěvek na téma ovoce Ducha má celkem tři části:

• Kontext páté kapitoly listu Galatským
• Skutky těla a ovoce Ducha v místním sboru
• Ovoce Ducha nelze vymáhat zákonem

Použité zdroje

1. KEENER, str. 524. ↩︎
2. Lze předpokládat, že Pavel měl čtenáře neznalé Mojžíšova zákona na mysli. I pohané dané doby však měli představu o pořádkových zákonech, mravních zákonech, apod. Zde mi nepřímo sekundují Keener a Longenecker. ↩︎
3. LONGENECKER, str. 254-55. ↩︎