V 16. kapitole Genesis se setkáváme s příběhem o tom, jak se několik normálních lidí dostalo do velmi těžké situace. Bohatí pastevci Abram a Sáraj nemohli mít děti. Sáraj se tento problém pokusila vyřešit způsobem, který byl v dané době přijatelný a dala svému muži Abramovi za manželku svou otrokyni Hagar, aby s ní zplodil dědice. Tak se to tehdy prostě dělávalo.

Hagar byla nejspíš mladá egyptská dívka, kterou Abram koupil nebo dostal v Egyptě při své návštěvě u faraona. Stala se z ní právoplatná Abramova manželka, ale zároveň zůstávala Sárajinou otrokyní. Toto vytvořilo velmi složitou mezilidskou situaci. V příběhu čteme, že jakmile Hagar otěhotněla, přestala si své paní Sáraj vážit. Nu a Sáraj z toho byla zoufalá a začala Hagar pokořovat neboli utlačovat. Pro Sárajino utlačování Hagar je tu ve verši 6 použito stejné slovo jako pro popis utlačování Izraelců v Egyptě (Ex 1,12; Gn 15,13; 16,6). Je to slovo anah označující trápení někoho, jeho pokořování a útlak.

Možná si říkáte, že byla ze strany Sáraje chyba dávat Abramovi Hagar za manželku. Ale to ten příběh neříká. Příběh nám spíše ukazuje, že mezi lidmi prostě někdy nastane neřešitelná situace, v níž jsou všichni pod tlakem. Sáraj je pod tlakem fyzických okolností. Tuší, že už nebude mít děti. Abram je pod tlakem Sáraje a pod tlakem zplodit dědice. Hagar je pod tlakem skutečnosti, že je otrokyní. Nikdo tady není úplně svobodný. Všichni jsou k něčemu nuceni.

Když už to Hagar nemohla vydržet, utekla. Ve verši 7 pak čteme, že ji Hospodinův posel nalezl na cestě do Šúru. Je pravděpodobné, že Hagar utíkala od Abrahamova tábořiště u Mamreho dubů, které jsou u Chebrónu (Gn 13,18; 14,13) asi 50 kilometrů jižně od Jeruzaléma. Cesta do Šúru (v. 7) je místo, o němž nevíme, kde přesně leží. Nejspíše se zde myslí prostě cesta přes severozápadní část Sinajského poloostrova, která vedla paralelně s přímořskou cestou. Hagařiným cílem byl nejspíše domov její rodiny v Egyptě, kde chtěla hledat útočiště před útlakem.

V samotné Bibli se na místě Šúr opět ocitáme při exodu, když Izrael po přechodu Rákosového moře šel tři dny pustinou a nenalezl vodu (Ex 15,22-26). Dá se tedy říci, že Hagar šla z Kenánu do Egypta stejnou cestou, jakou podnikali Izraelci z Egypta. Dále se dá říci, že i motiv byl stejný – útlak ze strany pánů. A v obou případech se Hospodin ukázal jako dobrý a přišel na pomoc. Hospodin se sklonil k Egypťance Hagar a zachránil ji stejně jako zachránil starozákonní Izrael, svůj vyvolený lid.

Když Hospodin na Hagar promluvil, oslovil ji vlastním jménem.

8 a řekl: Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš? Odpověděla: Utíkám od své paní Sáraje.
9 Hospodinův anděl jí řekl: Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.

Drsné na tom je to, že když Hospodin Hagaře říká „navrať se k Sáře a pokoř se pod její ruku“, používá se zde opět stejný kořen (heb. anah), jaký popisuje útlak Hagary a Izraelců. Je to jakoby jí anděl říkal: Navrať se a strp ten útlak, to pokořování, to trápení, které tam máš. Proč to po ní Hospodin chtěl? Možná chtěl, aby byl i Izmael obřezán a aby vyrůstal s Abramovou výchovou. Nevíme to přesně. Víme ale, že Hagar ho poslechla. Hagar se nehádá, nepochybuje, nereptá, ale poslouchá. Trochu nám to může připomenout pannu Marii, která obdobně zareagovala na Boží zprávu o tom, že otěhotní, poslušně, i když to pro ni znamenalo velké komplikace. Dále Hospodinův anděl říká:

10 A Hospodinův anděl jí řekl: Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže pro množství nebude moci být spočítáno.
11 Dále jí Hospodinův anděl řekl: Hle, jsi těhotná a porodíš syna; dáš mu jméno Izmael, protože Hospodin naslouchal tvému soužení.
12 Bude to člověk jako divoký osel, jeho ruka bude proti všem a ruka všech bude proti němu. Usídlí se naproti všem svým bratřím.

Hospodin dává Hagaře několik zaslíbení. Za prvé, její potomstvo nebude možné pro množství spočítat, což je vlastně totéž, co Bůh zaslíbil Abramovi (Gn 15,5). Dále jí Hospodin zaslibuje, že porodí syna a dá mu jméno Izmael. I toto je pozoruhodné, protože v Bibli máme jen několik málo osob, jejichž narození je předpovězeno Hospodinem nebo jeho andělem: Izmael, Izák, Samson, Jan Křtitel a Ježíš (Gn 17,19; Sd 13,3.5.7; Lk 1,11-20; 26-38). Hagar mu má dát jméno Izmael, což je jméno složeno ze slov slyšet (heb. šámá) a Bůh (heb. él). Není to ale Šmuel – Samuel, čili „slyší Bůh“. Je to Jišmáel – Izmael, což znamená „Bůh uslyší“. Je to jméno, které obsahuje zaslíbení.

Dále Hospodin dodává, že to bude člověk „jako divoký osel“ a že „ruka všech bude proti němu“. To může prostě jen předjímat jeho kočovný způsob života, nebo to může být nějaká předpověď jeho temperamentu nebo temperamentu jeho potomstva.

No a nyní se dostáváme k tomu nejpodivuhodnějšímu okamžiku celého příběhu. Hagar totiž Hospodinu odpovídá:

Hagar dala Hospodinu, který k ní promluvil, jméno: Ty jsi Bůh vidění. Neboť si řekla: Což jsem zde také nepohlédla za tím, kdo mě uviděl? (v. 13, ČSP)

Bible 21 zde zase překládá:

„Ty jsi Bůh, který mne vidí!“ Řekla totiž: „Právě zde jsem pohlédla k Tomu, který mne vidí.“ (v. 13b, B21)

Někteří komentátoři (Wellhausen) dokonce ten původní hebrejský text rekonstruují a tvrdí, že by se měl překládat takto:

Ty jsi Bůh, který vidí. Copak jsem neviděla Boha a vzdor tomu žiji po svém vidění?

Pokud se na to díváme takto, pak ten název „Studnice živého, který mne vidí“ může být chápán dvojím způsobem. Je to studnice živé Hagar, která viděla Hospodina a zůstala naživu a studnice živého Boha, který vidí Hagar.

Co je na těchto verších nesmírně působivé je, že Hagar dává Hospodinu jméno El-rói – Bůh, který vidí. Hagar je jedinou osobou v celé Hebrejské Bibli, která stojí Hospodinu tváří v tvář, vidí ho a dává mu jméno. Nikdo nikdy neprojevil vůči Bohu takovou přímočarost a málokdo takovou poslušnost jako Hagar.

Se jmény v Bibli je to velmi zvláštní. Pojmenovat někoho znamená v hebrejské kultuře zavázat si ho, vyjádřit nad ním autoritu, vzít ho za slovo. Například o Adamovi se ve 2. kapitole Genesis píše, že pojmenoval všechna zvířata. V 17. kapitole čteme, že Hospodin přejmenoval Abrama a Sáraj na Abrahama a Sáru. V Genesis 32 Bůh přejmenuje Jákoba na Izraela. Hagar ale není Bohem pojmenována. Je to ona, kdo Bohu jméno dává.

Co to znamená? Podle mého názoru si Hagar mohla dovolit Pána Boha pojmenovat, protože Bůh je Bohem utlačovaných a vidí jejich trápení. Hagar se setkává s Bohem, přijímá jeho zaslíbení a tím, že mu dává jméno El-roi (Bůh vidoucí), říká: Dobře, budu poslušná, vrátím se, pokořím se, ale pro mě jsi ty Bůh, který vidí. A toto tvé jméno a tvá slova jsou svědectvím mezi námi.

O Hagaře můžeme dále tušit, že ji čekal opravdu nelehký úkol, a to pokořit se pod ruku Sáraje, která byla její sokyní. Ve 21. kapitole také čteme, že se s ní Abraham rozvedl. Byla to otrokyně, která si v životě nemohla vybírat a rozhodně o ní vůbec nemůžeme s jistotou říct, že byla pocitově šťastná. Byla to ale osoba, která se setkala s Bohem, poslechla ho a měla tu výsadu Boha pojmenovat. Do Hagařina života vstoupil Bůh a ona s ním navázala osobní vztah. Poznala Boha, který vidí.

I my se můžeme dostat do situace, v níž nebudeme svobodní. Spolu s Hagar pak můžeme vyznávat, že Bůh vidí. To neznamená, že Bůh ihned přispěchá se snadným řešením. Možná, že se budeme muset pokořit jako Hagar. Ale Bůh to uvidí a na naši poslušnost zareaguje svým zaslíbením věčného života.

Přeji čtenářům, aby měli tu čest setkat se s Bohem, který vidí.