Nahrávku tohoto kázání vizte na našem Youtube.

Nastala třetí neděle adventní. Předpokládám, že nejeden z čtenářů a posluchačů se již těší na Vánoce se vším, co k nim patří. Vyhlížíme vánoční atmosféru. Jedním z nejvýraznějších rysů vánoční atmosféry je dle mého názoru pokoj, dobrá vůle, teplo rodinného krbu a možná i ladovská zima. Jsou to návštěvy u přátel a příbuzných, kde se lidé snaží nepokazit to příjemné voňavé vánoční ovzduší různicí, ale všichni jsou k sobě milí a dávají si dárky. Zkazit Vánoce blbou náladou a nepříjemným chováním se naopak pokládá za zlý skutek.

K takové vánoční atmosféře bych i já rád přispěl. Budu proto číst z Filipským 4,4-9. Potom si tuto pasáž projdeme verš po verši.

4 Radujte se v Pánu vždycky, znovu řeknu: radujte se! 5 Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. 6 O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním. 7 A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. 8 Konečně, bratři, přemýšlejte o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, co má dobrou pověst, jestli je nějaká ctnost a jestli je nějaká chvála. 9 Čemu jste se naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili u mne, to dělejte. A Bůh pokoje bude s vámi.

Radujte se, radujte se

4 Radujte se v Pánu vždycky, znovu řeknu: radujte se!

Pavel vybízí adresáty k radosti, a to dvakrát, čili se zvláštním důrazem. Činí tak na závěr dopisu, který psal okolo roku 60 z vězení. Tento pobyt ve vězení (v Římě či v Cesareji¹) pro Pavla nebyl příjemný. Představoval slepou uličku v jeho službě. Pavel nevěděl, co bude, zda ho propustí, nebo naopak popraví (Fp 2,17).

Byla to doba nejistoty, nesvobody, neúspěchu. A právě zde Pavel říká, abychom se radovali a epištola Filipským je celkově nejradostnější epištolou ze všech.² Je to proto, že v životě v Kristu nejsou důvody k radosti vnější, ale vnitřní.

Tento verš je zajímavý ještě z jednoho hlediska. Ono „radujte se“ je zde v rozkazovacím způsobu. Řecky chairéte! Nu a toto chairéte! bylo běžně používáno jako součást pozdravu. Něco jako naše nazdar! Pavel to zde ale používá ve větě, když říká chairéte v Pánu vždycky, znovu řeknu chairéte! Podobně bychom mohli dnes říkat: nazdar v Pánu, zdar! Je to výzva, ale zároveň bodrý, dobrosrdečný pozdrav.³

Vaše mírnost ať je známá, protože Pán je blízko

5 Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.

Mírnost, o níž se zde mluví, je především velkodušnost.⁴ Jde o uvolnění požadavku přísného vymáhání norem. V podstatě jde o to, že když něco hodnotím a zvlášť když se to týká mého nároku, mohu sice trvat na jeho rámcovém naplnění, ale jen se soucitem a do rozumné míry. Velkodušnost si můžeme ilustrovat na příkladu:

Zaplatím prodavačce 990,- Kč tisícikorunovou bankovkou. Prodavačka hledá v pokladně a zdá se, že nemá 10,- Kč na vrácení. Je na prodejně skoro sama a aby mi vrátila, musela by zavolat kolegyni ze skladu, aby jí buď pohlídala pokladnu, nebo přinesla hotovost. Velkodušný člověk zde řekne: Ale to je v pořádku. To si nechte. Prodavačku to potěší. Jednak nemusí řešit ten stres s komplikovaným vrácením hotovosti, za druhé jí zbude 10,- Kč, což je skoro na jedno kafe v automatu.

Takovouto velkodušnost nám Pavel doporučuje až tak, že má být „známa všem lidem“! Všichni mají vědět, že tito lidé jsou velkodušní, velkorysí. Ne hloupí, aby sebou nechávali manipulovat, ale velkomyslní, takže bude radost s nimi jednat.

Dále Pavel říká: Pán je blízko! Tato vsuvka je poněkud dvojznačná, protože ono „blízko“ zde může naznačovat jak časovou blízkost Pánova příchodu, tak místní blízkost.⁵ I druhá možnost dává smysl, protože by to hezky souviselo s předcházejícím. Pavel by tím jakoby říkal: Koukejte být na lidi velkorysí, protože Ježíš u toho vašeho jednání je a dívá se na něj. Totéž může platit při vědomí časové blízkosti. Pán je blízko, proto buďte velkorysí. Vždyť co ti pomůže těch 10,- Kč, je-li Pán blízko?

Pánova blízkost nesouvisí jen s časem a místem. Jde především o vyjádření jeho postoje k člověku. Bůh nám chce být blízko. Není vzdálený, nejsme mu ukradení. Není jako nějaký hodinář, který natáhl strojek a víc se o něj nestará. O Vánocích si připomínáme, že Pán, ten Hospodin, poslal svého syna Ježíše, aby nám on, Hospodin, byl blízko. Proto se také jmenuje Immanuel (Iz 7,14). Vánoce jsou svátky Boží blízkosti.

Nebuďte úzkostliví, ale děkujte

6 O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním.

Podobně jako Pavel i Pán Ježíš v Matouši 6,25 říká „[n]edělejte si starosti o svůj život, o to, co budete jíst a co budete pít, ani o své tělo, o to, co si obléknete“ (srov. Mt 6,25-34). To, s čím si člověk láme hlavu, má oznámit Pánu Bohu v modlitbě a prosbě, a to s děkováním. Když se začne s děkováním, vytvoří se tím rámec vděčnosti a uznání Boží moci. V takovém rámci pak i starosti vypadají méně závažně.

Boží pokoj bude střežit naše srdce a myšlenky

7 A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.

A potom, právě když s děkováním předáme své starosti Bohu, přijde pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění a bude střežit naše srdce. Ono „všechno porozumění“ znamená „všechen rozum“ (řec. panta noun) a lze překládat i jako „všechno plánování“. Zahrnuje to všechny starosti, které bychom mohli mít a všechny pokusy rozumu o jejich řešení. Člověk si chce udělat se starostmi pořádek tak, že na ně aplikuje jejich rozumné řešení a tím je přikryje. Boží pokoj ale přikryje starost takovým způsobem, který by člověk nevymyslel a nenaplánoval, protože by ho ani nenapadl.

Boží pokoj pramení z Boží podstaty. Bůh je Bohem pokoje (srov. 1Kor 14,33; Žd 13,20) a kde On je, tam je také pořádek a pokoj. Ten Boží pokoj (řec. eiréné. heb. šalom), je Božím záměrem pro lidstvo. Bůh stvořil člověka a postavil ho do zahrady Eden, aby tam s ním člověk v pokoji přebýval. Pád do hříchu člověka vyhnal od Božího pokoje pryč. Od té doby Bůh chce uvést člověka do Božího odpočinutí, do toho Božího pokojného šabatu, aby byl zpátky v pokojné Boží přítomnosti.

Božím zaslíbeným spasitelem, který člověka uvádí do pokoje, je Ježíš Kristus. O Kristu čteme v Izajášově proroctví, že má jméno „Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje“ (Iz 9,5n). A právě tím se Kristus stal, když zemřel na kříži. Proč? Jak? Protože právě tehdy vytvořil pokoj mezi námi a Bohem i mezi lidmi navzájem. Ve 2. kapitole Efezským Pavel píše:

14 Neboť on [Kristus] je náš pokoj; on oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, ve svém těle zrušil nepřátelství – 15 Zákon s jeho příkazy a ustanoveními –, aby v sobě z těch dvou [tj. žida a pohana] stvořil jednoho nového člověka, učinil pokoj 16 a oba dva usmířil s Bohem v jednom těle skrze kříž, v němž zabil to nepřátelství. 17 Přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko [pohanům], a pokoj těm, kteří byli blízko [židům], 18 neboť skrze něho jedni i druzí máme přístup k Otci v jednom Duchu. (Ef 2,14-18)

Jinak řečeno, když Kristus zemřel na kříži, zrušil původní definici Božího lidu, která říkala, že členem Božího lidu je ten, kdo je obřezán a dodržuje Tóru. Zároveň definoval nového člověka jako toho, kdo doufá v pokoj s Bohem skrze něj, Krista, a zároveň tento pokoj s Bohem zajistil skrze Ducha svatého. Kristus vytvořil tento Boží šalom hned ve třech ohledech svého díla spásy:

• Zaplatil za náš hřích, takže Boží požadavek spravedlnosti je splacen – upokojen,
• naplnil Mojžíšův zákon, takže ten už neplatí nerozděluje židy a pohany, kteří mohou tudíž pokojně sousedit,
• a poslal církvi svého Ducha, takže máme možnost volného a každodenního přístupu k Bohu pokoje.

Tím se Kristus stal knížetem pokoje, jeho Pánem a ručitelem. V něm se ten Boží šalom nachází, a to právě v této chvíli a na tomto místě. Smíření s Bohem, klid od starostí, členství v Boží rodině, to ti může dát jen kníže pokoje Ježíš. A když tento Boží pokoj přijmeš, pak tento pokoj bude „střežit tvé srdce“. Bude jako voják na stráži, aby se dovnitř nedostal strach, zmatek, starost a nic zlého. Protože v Kristu je tvůj pokoj, který převyšuje každé pomyšlení.

Možná si někdo řekne: Boží pokoj je soteriologický princip (týká se postavení člověka před Bohem) a duševní pokoj je něco jiného. Ano, určitý rozdíl tu opravdu je. To, že čelím nějakému nepokoji ve svém životě neznamená, že je narušen můj pokoj s Bohem. Uvědomme si ale, že pokoj v srdci, pokoj v komunitě a pokoj s Bohem, mají v životě křesťana společný základ.⁶ Jde o spojené nádoby, které musíme držet v rovině, aby se jejich hladina vyrovnala. A jelikož pokoj s Bohem je přetékající, nevyčerpatelný, převyšující každé pomyšlení, stane se, že přeteče i do vztahů a na pracoviště, do sborů a do rodin a přelije se přes to, co mě trápí a z čeho mám úzkost.

Pokud je Bůh Bohem pokoje, chce, aby ses trápila úzkostí? Chce, aby ses probouzela ve stresu a usínala rozhozená? Nechce, protože tak, jako máme v Kristu účast na Boží přirozenosti (2Pt 1,4), tak máme mít i účast na jeho pokoji, který je této přirozenosti součástí.

Jaké myšlenky?

Jaké myšlenky bude ten Boží pokoj jako voják na stráži střežit? To se Pavel snaží zodpovědět v 8. a 9. verši, kde obrací pozornost k aplikaci pokoje v civilním životě. V zásadě zde jde o to, že když ten Boží pokoj máme, měli bychom se tak také chovat.

8 Konečně, bratři, přemýšlejte o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, co má dobrou pověst, jestli je nějaká ctnost a jestli je nějaká chvála.

9 Čemu jste se naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili u mne, to dělejte. A Bůh pokoje bude s vámi.

Tyto dva verše lze rozdělit dle jejich hlavních příkazů. Ve verši 8 Pavel říká čtenářům, aby přemýšleli (řec. logizesthe – kriticky uvažovali) a ve verši 9, aby činili.

Verš 8 je seznamem ctností ne nepodobný seznamu ovoce Ducha (Ga 5,22n). Pavel zde používá podobnou terminologii, jako doboví filosofové – stoici, kteří rádi přemýšleli o různých ctnostech.⁷ Jakoby tedy Pavel kladl čtenářům na srdce, aby hleděli dostát co nejvyššímu standardu slušného a milého chování, jaký je v jejich kontextu možný. Pavel neadoptuje vysokou morálku pohanských filosofů se vším všudy. Naopak vyzývá k jejímu kritickému zhodnocení a k vstřebání všeho, co je i ve světle evangelia ctnostné a chvályhodné.⁸ Adresáti mají přemýšlet o všem, co je

• pravdivé, čili opravdové a odporující nepravdě,
• ušlechtilé, jinak též šlechetné a velkodušné, rytířské,
• spravedlivé ve smyslu odpovědného a vykazatelného jednání,
• čisté, a to v motivech i skutcích,
• milé, neboli hodné obliby,
• a s dobrou pověstí, která si získává veřejné mínění.

Ve verši 9 Pavel vyzývá k následování svého vlastního příkladu. Pavel se zřejmě pokládal za případ toho, jak Bůh může dát pokoj i v nečekané situaci. V knize Skutků a v Pavlově vlastní reflexi jeho zážitků (2Kor 11,23-33) vidíme, že to neměl v životě jednoduché a že snad i měl důvod propadnout úzkosti, beznaději, depresi a nevidět nic než zmatek a nepokoj. Přesto Pavel přišel na to, že Boží pokoj může člověka zcela nečekaně ochránit od těchto nepříjemností a střežit jeho srdce. Aby toho člověk dosáhl, radí Pavel ony dva uvedené kroky. Přemýšlet co možná nejušlechtileji a držet se Kristova evangelia v jeho učení a praxi.⁹ Adresáti tedy měli dělat to, co:

• se od Pavla naučili, totiž evangelium (Sk 20,20n),
• co od Pavla přijali (jako apoštolskou tradici, v níž byl Pavel pouhým článkem),
• co uslyšeli o Pavlovi samotném, jak se choval, jak čelil zkouškám,
• a co spatřili samotného Pavla činit.

Na to Pavel čtenářům rozhodně sděluje: A Bůh pokoje bude s vámi. Jde o častý Pavlův pozdrav na rozloučenou (Ř 15,33; 16,20; 2Kor 13,11; 1Te 5,23; srov. 1Kor 14,33; 2Te 3,16; Žd 13,20). Pavel tím opět naznačuje, že pokoj je samotnou Boží podstatou a že tam, kde Bůh vládne, tam je Boží pokoj, věčný šalom, který je Božím záměrem pro člověka.

Vánoční atmosféra

Všechny tyto výzvy společně vytváří vánoční atmosféru. Radujte se v Pánu! Buďte velkorysí, šlechetní! Nebuďte úzkostliví, ale děkujte Bohu! A přemýšlejte, jak být co nejmilejší a nejšlechetnější! To všechno jsou vánoční výzvy.

Tato vánočnost není nijak překvapivá. V této pasáži přeci jde o Boží pokoj. A Boží pokoj, ten šalom, Boží odpočinutí, přišlo na svět právě v Ježíši Kristu, jehož narození si o Vánocích připomínáme.

V příštím týdnu proto zkusme přemýšlet o tom, čím šlechetným a milým bychom tu vánoční atmosféru zvýraznili. Zároveň buďme vděční Bohu za jeho nevýslovný dar (2Kor 9,15), protože právě tím se otevře ten prostor pro Boží pokoj, co převyšuje každé pomyšlení a bude chránit naše srdce.

Ve světle výše uvedeného si dovolím celou pasáž vánočně parafrázovat:

Radost, lidi, mějte radost.
Buďte ke všem velkorysí, protože Pán Ježíš se nám narodil, byl nám dán a je nám blízko.
Modlete se a buďte za všechno vděční! Protože když budete vděční Bohu, tak vás naplní Boží pokoj a nebude vám úzko.
Buďte hodní a milí na všechny lidi, aby vás měli rádi a aby se vám dobře žilo.
A dělejte to tak, jak jste to viděli u mě. Já mám taky radost, i když jsem za mřížemi.
Protože kde je Bůh, tam je pokoj a skrze pokoj ho poznáváme a jsme mu blízko.
Možná se už neuvidíme. Ale nic se nebojte a mějte radost!

Poznámky pod čarou

1. HAWTHORNE, Gerald F. a Ralph P. MARTIN. Philippians. Bruce M. METZGER et al., eds. Rev. ed. vyd. Grand Rapids, MI: Zondervan, 2018. WBC. ISBN 978-0-310-58832-0, kap. Place and Date of Writing. O’BRIEN, Peter Thomas. The Epistle to the Philippians: A Commentary on the Greek Text. Grand Rapids, MI: Eerdmans, 2009. NIGTC. ISBN 978-0-85364-531-3, kap. II.3 Date and Place of Writing. Hawthorne & Martin se domnívají, že Pavel napsal Filipským z vězení v Cesareji, kde Pavel strávil 2 roky (Sk 24,27). O’Brien se kloní spíše k Římu jako místu sepsání. Obě hypotézy mají silné a slabé stránky. Jisté je, že Pavel byl v době sepsání vězněn a čekal na soud s vyhlídkou možné popravy. ↩︎
2. FEE, Gordon D. Paul’s Letter to the Philippians. Grand Rapids, MI: Eerdmans, 1995. NICNT. ISBN 978-0-8028-2511-7, kap. VI.A.1. Fee dokládá, jak Pavel motiv radosti systematicky a cíleně používá napříč celou epištolou. ↩︎
3. Takto Hawthorne & Ralph (kap. IV. Exhortations to Harmony and Joy [4:1-9]). ↩︎
4. V Galatským 5,22 Pavel používá slovo prautés, zde používá slovo epieikés. Srov. Strong #4240 <https://biblehub.com/greek/4240.htm> a #1933 <https://biblehub.com/greek/1933.htm>. ↩︎
5. Takto Hawthorne & Martin. ↩︎
6. Podobně Fee, VI.A.1. ↩︎
7. Hawthorne & Martin. ↩︎
8. Podobně Fee, VI.A.2. Hawthorne & Martin vysvětlují, že Pavlovo „je-li nějaká ctnost (arété) a je-li nějaká chvála je rétorickou otázkou, která předpokládá, že ctnost a chvála existuje a kritickým uvažováním, k němuž zde Pavel vyzývá, je možné se této ctnosti a chvályhodnosti dopídit. ↩︎
9. Hawthorne & Martin. ↩︎