Toto je třetí část písemné verze referátu, který zazněl na Sympoziu Spolku letničních křesťanů. Na pokračování vyšlo:
Žít zbožným životem může být někdy i při vší snaze velmi náročné a může tomu tak být právě proto, že jí v cestě stojí některá z překážek.
V šesté kapitole prvního listu Timoteovi apoštol Pavel varuje: Jestliže někdo učí něco jiného a nedrží se zdravých slov našeho Pána Ježíše Krista a učení pravé zbožnosti, je nadutý, ničemu nerozumí a jen si libuje ve sporech a slovních potyčkách. Z toho vzniká závist, svár, urážky, podezřívání, ustavičné hádky lidí, kteří mají zvrácenou mysl a jsou zbaveni pravdy, a zbožnost pokládají za prostředek k obohacení. Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. […] (1 Tm 6, 3-6.11)
Velmi tvrdě tu Pavel vystupuje proti tomu, když si někdo skrze zbožnost dopomáhá k bohatství tak, jako falešní učitelé v Efezu.1 Nedrží se zpátky, když hodnotí, k čemu vede to, když se někdo nedrží učení pravé zbožnosti, tedy učení a díla Ježíše Krista. Pravá zbožnost je podle Pavla sama obohacující, nepotřebuje už nic dalšího, protože je sama člověku odměnou.
Podobně varuje Timotea i ve svém druhém listu před vedoucími, kteří tolerují nemorálnost a nevedou ostatní k tomu, aby byli Boží mocí osvobozeni od hříchu: Navenek sice budou ztělesněná zbožnost, ale její moc budou popírat. Od takových se odvracej. […] A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování. (2 Tm 3, 5.12) Jak dosvědčuje ve dvanáctém verši, pravý zbožný život s Kristem se vyznačuje nekompromisností, která bude mít za výsledek negativní reakci našeho okolí.
Když se Lewis Bayly ve své příručce s názvem The Practise of Piety (kterou my známe díky Komenského překladu jako Praxis pietatis) zamýšlí nad tím, jak se cvičit v pravé zbožnosti, Zmiňuje dvě překážky, které může mít zbožnost v cestě – jednak pokrytectví, tedy nezvnitřnění zbožnosti, ale jen její vnější, neupřímná reprezentace a jednak postupné povolování.2
Jako zkušený pastýř věděl, že jedna věc je určité standardy ve svém životě nastavit a zcela druhou věcí je si tyto standardy udržet. I proto hovoří, podobně jako Akvinský, také o návyku. Varuje své čtenáře před tím, aby se jejich hříšné jednání neobrátilo ve zvyk, ale naopak je nabádá a prakticky radí, aby se odtrhovali od žádostí těla a silně se přidržovali při službě Bohu. Ve své práci pomáhá čtenářům uspořádat si den tak, aby v něm nechyběla pravidelná modlitba a četba Bible a nabádá je k pravidelným a poctivým postům a k upřímnému dávání almužen.3 Snaží se být velmi konkrétní ve svých radách křesťanům a skrze jednoduché mechanismy, které ve své knize popisuje, pomáhá věřícím, aby jejich pochopení zbožnosti bylo co nejlepší a bylo pro ně tím snadnější prakticky takto žít.
Můžeme tedy říci, že zbožný život spočívá v náročné, složité a vytrvalé práci na sobě samých. Vyžaduje naši pokoru, když ji přijímáme z Boží ruky jako dar, vyžaduje naši poctivost, když ji pouštíme do všech oblastí našeho života a reflektujeme, zda někde v našem jednání není pozůstatek pokrytectví. Vyžaduje vytrvalost ve cvičení se v ní, protože nebudeme dokonalí na první pokus, ale vytrvalým cvičením se jí přibližujeme.
Možná jste se někdy setkali s šibalským výrokem kyperského krále Petra ze známého filmového zpracování Noci na Karlštejně. V rozhovoru s vévodou Štěpánem hodnotí rozhodnutí Karla IV zasvětit celý hrad jen svému rozjímání a duchovnímu ztišení a v souvislosti s tím i zakázat přítomnost žen. Král Petr to rozhodnutí nechápe a rozvášněně zvolá: “Vždyť v lásce je zbožnost a zbožnost je láska!” Když přemýšlím o zbožnosti, velmi často mi jeho slova zní v uších a musím říci, že do určité míry s nimi – i v kontextu tohoto příspěvku – mohu souhlasit. Jen bych jej trošku upřesnila, přičemž v upravené verzi by pak zněl: Láska je základem zbožnosti a zbožnost je projevem lásky. Sice ten výrok už není tak zvučný, ale aspoň je pravdivý – láska hraje ve zbožnosti velkou roli. Jakmile přestane být základem zbožnosti, nebezpečně se přiblížíme farizejství, propadneme pokušení pokrytectví a naše funkční oblečení se stane jen pomíjivou parádou. A také – pokud naše láska ke Kristu nemá projev v naší zbožnosti, pokud na nás nijak není vidět, že Krista milujeme, dá se vůbec o lásce hovořit?
Všechno, čeho je třeba ke zbožnému životu, k životu, který se vyznačuje láskou k Bohu a lidem, k takovému životu, aby na nás bylo znát, že patříme Kristu, ale aby to nebylo pokrytecké, aby to bylo upřímné a založené na pravdě evangelia a na úžasném spasitelném dílu Ježíše Krista – všechno proto, abychom žili tento dobrý život před Boží tváří nám dala jeho Božská moc.
Sílu cvičit se ve zbožnosti, nezabalit to s tím cvičením už v březnu, ale vydržet celý rok, tuhle sílu nám dala jeho božská moc.
Schopnost každý den znovu navléct ten hábit, budovat si návyk toho, jak lidem pomáhat, jak být neustále připraven sloužit Bohu – tuhle schopnost nám dala jeho božská moc.
Takovými dobrými pomůckami, pomyslnými činkami, které můžeme zvedat, abychom se ve zbožnosti cvičili, mohou být tři základní věci:
Aktivní modlitební život – takový, který hledá způsoby, jak s Bohem komunikovat, jak mu podřizovat svůj život, vyznávat své hříchy a předávat mu vládu nad svým životem.
Studium Písma – hledání toho, co doopravdy znamená žít z moci Ducha, zbožným životem a jít po úzké cestě za Ježíšem.
Církevní společenství – když sdílíme svůj život s ostatními, když se nebojíme být zranitelní a přiznat svou nedostatečnost, ale radujeme se s radujícími, pláčeme s plačícími, podpíráme slabé a povzbuzujeme silné, budujeme Boží království a učíme se navzájem, jak žít zbožným životem.
Nepřestávejme o to nikdy usilovat – ne aby se na nás lidi dívali s obdivem a říkali ó, jak je zbožný/á – ale o to, aby naše svědomí před Bohem bylo čisté, že jsme každý den udělali maximum pro jeho evangelium. Ať už jsme myli nádobí, uspávali děti, šli do práce, hovořili s kolegy nebo jeli městskou – že jsme ve všech těchto situacích dělali maximum pro slávu Boží, že jsme vše vykonávali poctivě a upřímně.
Věřme, že všechno, co potřebujeme ke zbožnému životu, už máme. Jsme zmocnění Bohem k tomu, abychom pomáhali druhým, abychom sdíleli evangelium, abychom poctivě pracovali na tom, co nám Bůh dal na zodpovědnost. Modleme se, abychom byli citliví na tyto příležitosti a směle jsme je využívali k oslavení Boha!