V minulém článku jsme se dívali na celkový kontext páté kapitoly listu Galatským. Nyní si skutky těla a ovoce Ducha dle Galatským 5,16-24 popořadě rozebereme.

S ohledem na Pavlův výběr skutků těla a ovoce Ducha se můžeme domnívat, že jedním z předních problémů adresátů byly špatné vztahy v rámci jejich místního společenství. Adresáti se dle Pavla „kousali a požírali“ (v. 15). Skoro to až vypadá, jakoby Pavel adresátům říkal: Chcete zachovávat zákon, zakládáte si na obřízce, ale podívejte se, kam vás to dostalo. Vaše sbory jsou v pěkné bryndě! Navzájem se koušete a požíráte, vaše vztahy jsou u ledu. Raději vám ve verších 16-24 napíšu, jak má křesťanský život vypadat.

Skutky těla

Pokud jde o patnáct uvedených skutků těla, můžeme si povšimnout, že

• tři se týkají sexuální morálky: smilstvo (porneia), sexuální nečistota (akatharsia), neslušné chování (aselgeia),
• dvě jinak excesivního chování: opilství (methai), bezuzdnost (kómoi),
• dvě se týkají náboženských přečinů: modlářství (eidólolatreia), čarodějnictví (farmakeia)
• a osm se týká špatných mezilidských vztahů: nepřátelství (echthrai), řevnivost (eris), žárlivost (zélos), hněvy (thymoi), bezohledná ctižádost (eritheiai), skupinkování (dichostasiai), názorové rozdělení (hairesis) a závist (phthonoi).¹

Jde jistě jen o reprezentativní seznam, nikoli vyčerpávající. (Pavel sám ve verši 21 za seznamem dodává „…a podobné věci“.) Některé překlady na základě textových odchylek přidávají před smilstvo cizoložství (moicheia ve v. 19) a za závidění vraždy (phonoi ve v. 21).² Vzhledem k novějšímu textu je to však nadbytečné.³ Pavel se v tomto seznamu zřetelně zaměřuje na nedobré jevy v mezilidských vztazích. Povšimnout si můžeme i toho, že chybí majetkové neřesti (zlodějství, chamtivost, chtíč, viz 1Kor 6,9). Je neprůkazné,⁴ ale docela dobře možné, že Pavel tyto neřesti vynechal, aby zdůraznil ty, které se zvláště týkaly zmíněného vzájemného „kousání a požírání“ mezi členy místních sborů (Ga 5,15).

Ovoce Ducha jako výhoda či užitek

Za seznamem neřestí se nachází seznam ctností známý jako ovoce Ducha. Slovo ovoce (řec. karpos) lze v kontextu Pavlovy argumentace překládat i jako „výhodu“ či „užitek“ (takto v Ř 6,21; 1Kor 9,7; 2Tim 2,6). To ostatně vyplývá i z doslovného chápání dané metafory. Ovoce je v první řadě zemědělský výnos. Je to cosi žádaného, co přináší zemědělci zisk. Ovoce Ducha je tedy výhodou, užitkem, výnosem, který život pod zákonem nenabídne.

Ani tento seznam není vyčerpávající. Uvedena není například spravedlnost (Ř 14,7; Fp 1,11). Někteří komentátoři poukazují na skutečnost, že Pavel uvádí slovo ovoce v jednotném čísle. Možná tím chtěl zdůraznit, že jednotlivé uvedené ctnosti jsou projevy ovoce Ducha, které je pouze jedno – Kristus v nás (Ga 2,20). Může se však také jednat o Pavlův stylistický rys. Pavel užívá slova ovoce podobně jako jej užívá čeština, kdy jednotné číslo označuje větší množství věcí stejného druhu.⁵ Ovocem Ducha tedy je:

• Láska (agapé) je uvedena na prvním místě, a to nikoli náhodně. Věrná a vytrvalá láska je ve Starém zákoně Božím postojem k Izraeli (např. Oz 11,1), je samotnou Boží podstatou (1J 4,8.16), je prostředkem poznání Boha (1J 4,12; Ř 5,5), je motivem Kristova díla spásy (J 3,16; Ga 2,20) a pro Pavla předpokladem používání duchovních darů (1Kor 12,31). Láska zde neznamená dobrý pocit sebenaplnění, který člověk prožívá skrze druhou osobu. Láska je nezištné sebevydání druhému a je tudíž vedoucím protikladem skutků těla, v jejichž jádru mnohdy spočívá sebeláska. Dle mého názoru nejužitečnější definice lásky říká, že láska je vůle ke změně ve prospěch milované osoby. Ten, kdo miluje, sám sebe opouští, nechce zůstat stejný. Chce se změnit ve prospěch toho, koho má rád.
• Radost (chara) je zde uvedena mezi ostatními etickými vlastnostmi jako ctnost, která nevyplývá z pocitu osobního dobra, ale z Ducha svatého (Ř 14,7). Život v Kristu je životem v radosti, která nehledí na vnější okolnosti. (Nejradostnější Pavlův spis je list Filipským psaný z vězení!)
• Pokoj (eiréné) je z biblického hlediska zvláštní kategorie. Boží pokoj (heb. šalom) je jednou z Jeho vlastností a také Jeho cíl pro celý Boží lid. Tento pokoj zajistil kníže pokoje Ježíš (Iz 9,5; Žd 4,8-11). Pokoj je v Novém zákoně spíše než otázkou duševní rovnováhy věcí pospolitého života. V Kristu se zakládá pokoj mezi židem a pohanem (Ef 2,14) a tudíž i my máme usilovat o pokoj ve společenství (Ř 14,19).
• Trpělivost (makrothumia) zde znamená především dlouhodobý kladný a otevřený postoj vůči těm, kdo člověku odporují nebo mu svým chováním nejsou po vůli. Nejde o trpělivost ve smyslu opaku prchlivosti, byť i ta je důležitá. Jde o dlouhodobé snášení těch, kdo nám odporují bez podnikání odvetných opatření. Opět jde tedy o etickou kvalitu určenou pro společenství.
• Laskavost (chréstotés) je aktivním protikusem pasivní trpělivosti.⁶ Jde o činné vyjádření lásky vůči všem včetně těch, které musí naše trpělivost snášet. Boží laskavost k nám se prokázala v Kristu (Ef 2,7), naše laskavost k druhým se ukazuje v nezasloužené laskavosti z naší strany.
• Dobrota (agathosuné) je svou povahou velmi blízká laskavosti. Lze však říci, že konkrétní skutky laskavosti objímá jako výrazná charakterová vlastnost, která se projevuje v celkovém projevu a dlouhodobém výrazu osobnosti. Dobrota znamená zamýšlet, plánovat a strategicky prosazovat vůči druhým dobro namísto ne-dobra.⁷
• Věrnost (pistis) je opět etickou vlastností odvozenou od Božího chování k nám. Boží věrnost je součástí jeho podstaty a nemůže být zrušena nevěrností druhé strany (Ř 3,3; 2Tm 2,13).
• Mírnost (prautés) zde označuje vlastnost mírného úsudku o sobě samém a mírného soudu o druhých. Pavel kupříkladu korinťany napomínal „skrze mírnost Kristovu“ (2Kor 10,1), což znamenalo, že byl vůči nim i v napomenutí vlídný a nesoudil je nadutě. Mírnost je tím, co brání bezohledné ctižádosti a přísnému sudičství.⁸
• Sebeovládání (egkrateia) značí takovou kvalitu, která zabrání životosprávním výstřelkům. Obecně je sebeovládání „nitro-vláda“. Ten, kdo se ovládá, vládne nad svým nitrem a rozhoduje o tom, co a jak se v něm bude cítit, myslet, prožívat.

Ovoce versus skutky – jaký je rozdíl?

Seznamy ctností byly ve starověku mezi rétory a filosofy běžné.⁹ Jejich smyslem bylo doporučit ctnostný způsob chování, vychválit určitého dobrého, ctnostného člověka a jiného nelibého člověka naopak zkritizovat vyjmenováním seznamu jeho neřestí. V tomto smyslu Pavel přičítá seznam neřestí těm, kdo se snaží žít pod zákonem, ale při tom páchají svévolné skutky, zatímco seznam ctností aplikuje na ty, kdo se dávají vést Duchem, protože v nich žije Kristus. Tato schematičnost je záměrná a odpovídá dobové řečnické praxi.

Skutky těla jsou tím, co člověk ve své přirozenosti chce konat, co ho napadne, pro co se rozhodne a co dokoná. Ovoce Ducha je naproti tomu cosi, co roste (1) spontánně, (2) pokojně a (3) samo od sebe¹⁰ díky Duchu svatému, který je v nás. Je-li tedy leitmotiv listu Galatským shrnut ve verši 2,20 („nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“), pak ovoce Ducha je tohoto verše přirozeným důsledkem. Ovoce je přeci něco, co nese povahu svého rodiče.¹¹ Je-li Kristus ve mně, pak ovoce, co nesu, je ovocem Ducha Kristova. Všechno ovoce Ducha pochází z Kristových vlastností. Je-li Kristus láska, pak se i ve mně rodí láska. Nejsem to já, to Kristus je mírný, raduje se, vytváří pokoj, je laskavý, dobrotivý, tichý, apod. Ovoce Ducha je „charakter Ducha Ježíše Krista, který v nás žije“.¹²

V příští části tohoto třídílného příspěvku se si uvedeme několik myšlenek k praktické aplikaci toho, co o ovoci Ducha víme.

Tento příspěvek na téma ovoce Ducha má celkem tři části:

• Kontext páté kapitoly listu Galatským
• Skutky těla a ovoce Ducha v místním sboru
• Ovoce Ducha nelze vymáhat zákonem (vyjde na pokračování)

Použité zdroje

1. LONGENECKER, Richard N. Galatians. Waco, TX: Thomas Nelson Inc, 1990. Word biblical commentary 41. ISBN 978-0-8499-0240-6. str. 247. Kategorizaci zmiňuje také FEE, Galatians, str. 212. Longenecker se však domnívá, že jde spíše o směsici příkladů bez vnitřní struktury. Dle mého názoru zde mohla být vnitřní struktura dána Pavlovými adresáty a smyslem tohoto seznamu, jímž bylo jaksi zasáhnout adresáty. ↩︎
2. Takto Textus Receptus. Viz https://www.logosapostolic.org/bibles/textus_receptus_king_james/galatians/gal05.htm. ↩︎
3. LONGENECKER, str. 247. ↩︎
4. KEENER, Craig S. Galatians: A Commentary. Grand Rapids, MI: Baker Academic, 2019. ISBN 978-1-5409-6007-8. str. 509. Keener také uvádí, že seznamy neřestí bývaly se situací adresátů provázány jen volně. ↩︎
5. FEE, str. 219; KEENER, str. 518. Pavel v 10 případech z 11 uvádí slovo karpos v jednotném čísle jako tzv. kolektivní podstatné jméno. V češtině je ovoce podstatné jméno látkové. Podobná situace panuje u slova ovoce v řadě dalších starověkých i moderních jazyků. ↩︎
6. FEE, str. 222. ↩︎
7. FEE, str. 222. ↩︎
8. FEE, str. 223. ↩︎
9. KEENER, str. 509. ↩︎
10. LONGENECKER, str. 251. ↩︎
11. KEENER, str. 517. ↩︎
12. KEENER, str. 516. ↩︎