Toto je písemná podoba příspěvku, který zazněl na sympoziu.
Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe. (Jan 14,21)
Neboť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k tomu, abychom žili v posvěcení. (1Te 4,7)
Úvod
Při přípravě tohoto příspěvku na sympozium (27. 1. 2024) jsem vycházel z vlastní víry ve všemohoucího biblického Boha a vlastních zkušeností ze svého osobního vztahu s Ním. Rozhodl jsem se jej publikovat i formou článku. Následujícím obsahem cílím na podobně smýšlejícího čtenáře či publikum.
Pokud milujeme Boha, budeme chtít žít podle jeho vůle, podle toho co se Jemu líbí a co po nás požaduje dle Bible.
Písmo na mnoha místech zdůrazňuje poslušnost Bohu a posvěcení, tedy oddělení od hříchu. Lidé se dostali od Boha svobodnou vůli a můžou se dobrovolně rozhodnou pro to, jestli na Něm budou závislí nebo ne. Bylo nám tak umožněno, abychom byli zachráněni ze smrti a z hříchu a mohli žít život s Ním.
Podmínka poslušnosti a dodržování Božího zákona je jedno z hlavních témat již ve Starém zákoně a Bible nám ukazuje, že porušení těchto věcí mělo své důsledky:
Jestliže se budete bát Hospodina a budete mu sloužit, budete ho poslouchat a nebudete se vzpírat Hospodinovým příkazům, jestliže budete vy i král, který nad vámi kraluje, následovat Hospodina, svého Boha, bude dobře.
Jestliže však nebudete poslouchat Hospodina a budete vzpurní vůči Hospodinovým příkazům, bude Hospodinova ruka proti vám a proti vašim otcům. (1S 12,14-15)
(Pokud Izrael bude poslušný, bude dobře, pokud ne, Hospodin jej potrestá)
Deuteronomium 7:9 Věz, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, který zachovává smlouvu a milosrdenství tisícům generací těch, kdo ho milují a zachovávají jeho příkazy,
Samuel řekl (Saulovi): „Má Hospodin zalíbení v zápalech a obětech jako v poslouchání Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než oběť, dávat pozor je víc než tuk beranů.“ (1S 15,22)
(Poslušnost je pro Boha důležitější než oběti)
Život křesťana
Po určité úvaze jsem dospěl k tomu, že by se náš život s Ježíšem Kristem, jemuž věříme jako Bohu a Spasiteli dal na lineární časové ose rozdělit na dvě části:
- Rozhodnutí pro život s Kristem
Když uvěříme v Krista a přijmeme ho, je to na časové lince našeho života jakýsi odrazový bod, znovuzrození a závazné životní rozhodnutí. Svobodné rozhodnutí pro Boha, kdy se mění směr našeho dosavadního života. Vydáváme se na životní cestu, při které se začíná měnit naše smýšlení, hodnoty a postoje. Najednou nejsme ochotni ztotožnit se a spokojit s tím, že by byl život na Zemi konečným rozměrem naší existence.
Zažijeme moment, kdy se nás dotkne Duch svatý a my se rozhodneme změnit svůj život a žít podle Boží vůle a následovat jeho hodnoty, tak jak jsou podány v Písmu.
Stáváme se Kristovými učedníky a dobrovolně se podřizujeme Bohu a jeho vůli. Velkou roli zde hraje pokora (1P 5,5-11) a podřízení se Bohu. Uvědomujeme si, že na vrcholu veškerého stvoření a inteligence není člověk, ale Bůh Stvořitel a my si záchranu nezasloužíme, je to dar.
Zavazujeme se k novému životnímu stylu, jež se vyznačuje láskou k Bohu a druhým.
Začínáme milovat Boha a nenávidět hřích (Žd 1,9).
Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar (Ef 2,8)
Odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj. (Žalmy 34,15)
- Každodenní život s Kristem
Od tohoto jednoho momentu však nastává další fáze. Celoživotní proces a úkol, na kterém musíme denně pracovat. Tento náš „nový“ trvalý postoj, totiž vyžaduje růst a posilování.
Zachráněni jsme Boží milostí, kterou však musíme aktivně hledat a toužit po ní. Zahrnuje nejen naši vlastní iniciativu a každodenní rozhodnutí následovat Krista, ale i pomoc Ducha svatého a studium Bible.
…běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši. (Filipským 3,14)
Motivace k životu podle Ducha Svatého
Základní motivací pro život podle Boží vůle je Boží láska k nám a naše láska k Bohu. Ve stručnosti bychom to mohli rozvést a více se zaměřit na to jaká je vlastně naše motivace a cíl kromě této lásky. Proč vůbec žít podle Božích norem, tak jak nám je předkládá Bible?
Bezprostřední cíl je život v Boží přítomnosti. Není to něco v budoucnosti, ale již teď a tady se to děje v tomto okamžiku. Naší základní motivací je, že máme lásku k Bohu a očekáváme Kristův návrat kdykoli během našeho života. Může nás odrazovat, že život na zemi je krátký, beznadějný, často plný bolesti a zoufalství, my však věříme, že život s Kristem je lepší než bez něj, a proto nám není zatěžko, dělat pro to konkrétní kroky.
Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je Zachráncem všech lidí, zvláště věřících. (1Tm 4,10)
Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka. (Žalm 118,8)
Konečný cíl k němuž denně směřujeme máme ve věčném životě s Kristem v nebi, kde už nebude hřích a definitivně budeme zachráněni ze smrti jak fyzické tak duchovní (hříchu), zde již nebudou strasti a bolesti tohoto světa.
Denně si proto musíme připomínat evangelium a Kristovu oběť, tedy, že to nebylo zadarmo. Kristus se dobrovolně obětoval za naše hříchy a tím umožnil naší záchranu, protože nás bezpodmínečně miloval (J 3,16).
Dle Bible tedy záleží na tom, abychom žili již tady na zemi s (přítomným) Kristem, dělali to, co On chce, poslouchali Ho a usilovali o svatý život. Musíme se oddělovat od zlého, falešného a nečistého k zachování společenství s Bohem, našeho synovství a přijetí u Něj.
Naděje ve věčný život:
Máme-li naději v Kristu jen v tomto životě, jsme nejubožejší ze všech lidí. (1Kor 15,19) -> reakce na herezi o nevzkříšení
Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout. Zapřeme-li ho, i on nás zapře. (2Tm 2,12)
Základní Principy posvěcení a svatosti podle Bible
Oddělení pro Boha ve starozákonní době
Připomeňme však, jak již bylo zmíněno v úvodu, že poslušnost a oddělení pro Boha, je tématem, které se prolíná celou Biblí. Již ve starozákonní době měli věřící dodržovat Zákon a žít podle desatera. V Numeri se však píše o zvláštním slibu nazírském. Šlo o to cele se oddělit pro Hospodina. Podívejme se proto krátce do Numeri 6,1-8.
V šesté kapitole Numeri se píše o zvláštním slibu nazírském a zasvěcení Bohu. Starozákonní nazírství pojmenované dle od hebrejského „nazár“ („oddělit“). Nazírové byli jedinci zcela odevzdání Bohu, po určitou dobu nebo celý život, měli demonstrovat Boží nejvyšší normy svatosti, posvěcení a vydanosti Bohu. Byl to dobrovolný slib, ukazoval, že musí vycházet ze srdce a byl vyjádřen sebezapřením, viditelným znamením a osobní čistotou. Jejich naprostá oddanost nám je ohromným příkladem zbožnosti. Tato pasáž se často udává v souvislosti s nutností abstinence od alkoholu a návykových látek. V jejich případě šlo hlavně o opojné a vinné nápoje (včetně všech hroznových produktů). Na znamení si také nesměli stříhat vlasy. Bylo to tedy tehdy cosi ještě nad rámec běžného dodržování zákona.
Osobně zde však vidím velmi důležitý princip pro nás i dnes. Šlo totiž o vědomou abstinenci od věcí, které nás mohou svést k hříchu. I my si totiž musíme v životě určité věci odřeknout a zkoumat, co nás svádí k hříchu a oddělovat se pro Boha. Mohou to být filmy, média, sociální sítě, ne nutně alkohol a drogy, zkrátka cokoliv, čemu věnujeme čas a má to negativní důsledky na náš osobní vztah s Bohem.
Novozákonní „nazírství“ neboli život v Kristu
Pro příklad novozákonní pasáže, která se zabývá tématem posvěcení a svatosti jsem si vybral pasáž Koloským 3:1-17. Apoštol Pavel se v této pasáží zabývá tím, jak se máme chovat a píše o tom, na čem záleží.
Pokud to vezmu stručně, máme dle této pasáže:
– Hledat to, co je nad námi, ne pozemské věci. (v.2)
– A to tak, že budeme umrtvovat pozemské sklony, jimiž jsou smilstvo, nečistota, vášeň, zlá žádost a lakomství) (v.5).
Budeme se místo toho oblékat do nového člověka a za pomoci Ducha svatého budovat v našem životě soucit, dobrotu, pokoru, vlídnost a trpělivost (v.12).
Také si navzájem budeme odpouštět a mít k sobě milosrdný soucit a lásku (v.13).
Má v nás přebývat Kristovo slovo (tedy znát a studovat Bibli) a ve vší moudrosti se máme navzájem vyučovat a napomínat (v. 16), být vděční a máme zpívat Bohu ve svých srdcích oslavné zpěvy (v. 16).
To vše konat ve jménu Pána Ježíše Krista -> žít k jeho obrazu a děkovat Bohu.
Musíme tedy umrtvovat pozemské sklony, zapřít sami sebe, abychom dělali věci Boží a následovali Krista (Lk 9,2).
Nutnost oddělení:
Proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se,‘ praví Pán, a ničeho nečistého se nedotýkejte; a já vás přijmu. (2K 6,17)
2 Petrův 1,5-10
- K víře připojit ctnost, ke ctnosti poznání, zdrženlivost, trpělivost a lásku.
- Upevňovat povolání a vyvolení pro to, abychom vedli aktivní a plodný duchovní život.
1 Tesalonickým 4,3-7 – Pavel zde mluví o svatosti a posvěcení. Kdo to odmítá, odmítá Boha. (v. 8)
Žd 12,14
Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. (Ef 4,21-24)
Být svatý znamená být oddělen od hříchu a oddělen pro Boha, být Mu blízko, být jako on a hledat jeho přítomnost, spravedlnost a společenství z celého srdce.
Závěr
Celkově Bible zdůrazňuje, že záleží nejen na naší víře v Krista, ale i na aktivním žití života podle Boží vůle. Musíme napodobovat Krista a mít lásku k Bohu a ostatním lidem.
V tomto je nezbytná nejen nadpřirozená Boží pomoc, ale také naše vlastní iniciativa a rozhodnutí k takovému jednání, jež musíme pravidelně obnovovat, stejně jako sportovci, pravidelně trénují na maraton. Víme, že zde na zemi můžeme fyzicky i psychicky strádat.
Věříme však, že život s Kristem je lepší než život bez Krista a máme naději, že nás čeká něco lepšího než teď (1K 15,19).
Písmo nám slouží jako návod pro život, abychom žili podle Boží vůle a jeho principů. Chceme-li žít svatý a zbožný život s Bohem je proto nutné pravidelné čtení a studium Bible spojené s modlitbou, tedy rozhovorem s Bohem. To posiluje naší víru a díky tomu také více poznáváme Boží charakter a On k nám skrze toto Slovo mluví a ukazuje nám na čem záleží (Mt 6,31-34).
Motivuje nás společně jak Boží láska k nám, tak naše láska k Bohu, díky tomu jsme schopni aktivně hledat Boží království. Toto jsou klíčové prvky, které formují náš křesťanský život a vedou k plodnému duchovnímu růstu.
Ovoce Ducha tedy láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání jsou v našich životech ukazatelem pravosti a ryzosti našeho jednání (Ga 5,22-24). Nevykazujeme-li je, něco je špatně a musíme znovu obnovovat svou mysl (Ř 12,2) a volat k Bohu. Ostatně tak jako každý den, až do konce našeho života.
Amen