Apoštol Pavel se modlí za křesťany ve Filipech, aby se rozhojňovala jejich láska, poznání a vnímavost, aby rozpoznali, na čem záleží a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův (Fp 1,9-11).

To, na čem bude Filipským záležet, to bude mít vliv na jejich setkání s Kristem v „Den Kristův“. Autor listu Židům píše: „Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.“ (Žd 12,14). Smyslem našeho bytí zajisté je – sejít se s Kristem a být s ním (1Te 4,17)¹.

Apoštol Jan povzbuzuje a v jeho podání se nám svatost nezdá být nedosažitelná (1J 3,1-3):

„Hleďte jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý (svatý).“

Každý, kdo má touhu uvidět Krista, usiluje o čistotu, bezúhonnost, svatost.

Zdá se nám, že podmínka pro setkání s Kristem, tedy svatost, nás bude něco stát a i když je Duch Kristův v nás, pro bezúhonnost (svatost) se denně rozhodujeme, protože nám není přirozená.

Pojďme ale na začátek našeho vztahu s Kristem a zopakujme si:

Duch Kristův nebo Duch svatý (Duch Boží) se podílel na našem novém narození, Evangelista Jan píše: „Co se narodilo z těla je tělo, co se narodilo z Ducha je duch (J 3,6)“. Uvěřili jsme evangeliu a Ježíš Kristus se tak stal naším zachráncem (Ko 1,13)², Pánem i přítelem; vstoupili jsme do Božího království (v duchovním prostoru), jehož hodnoty jsou odlišné od světa, který nás obklopuje.

Tehdy nám byla vtisknuta pečeť Ducha svatého (Ef 4,30), Bůh nám dal závdavek Ducha (2K 5,5).

Můžeme mluvit o pečeti nebo závdavku Duch svatého, v každém případě můžeme říci, že Duch svatý v nás působí.

Duch svatý uvnitř nás směřuje proti naší lidské přirozenosti

Apoštol Pavel píše Galatským: „Žijte z moci Božího Ducha a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost (v řečtině je použit výraz sarx – tělo – tělesnost).“

Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu a Duch Boží proti nim (Ga 5,16). Děláme to, co nechceme. Skutky lidské svévole jsou sexuální aktivity mimo manželství, necudnost, nečistota, bezuzdnost, dále je to modlářství, čarodějnictví, hádky, žárlivost, rozpory, rozkoly, závist, nestřídmost atd. (viz Ga 5,19-20). Ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na Božím království, to znamená, nedostanou se do Božího království.

Roy Hession definuje ve své knížce Křížová cesta jako hřích také samolibost, sebelítost, nedůtklivost, netrpělivost, podrážděnost, opovržení, sebeobranu (zlá reakce na zlé skutky nám způsobené), přecitlivělost…³

Ocitáme se na bitevním poli svého vlastního já a můžeme souhlasit s biblickým textem, který říká, že „touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim“ (Ga 5,17).

Proti skutkům lidské svévole stojí skutky ovoce Božího Ducha.

Ten, kdo nese ovoce Božího Ducha, ten nebude souzen podle zákona, ale bude mít podíl na Božím království, bude přítomen v Božím království (Ko 1,13); duchovně už dnes, reálně až se setkáme s Kristem.

Ovoce Božího Ducha začíná láskou agapé a zdá se, že další výrazy – radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání – jsou vlastnostmi lásky, pro kterou se rozhodujeme. Láska agapé⁴ je láskou rozhodnutí, rozhodujeme se pro trpělivost, laskavost, dobrotu… sebeovládání.

Jak čelit pokušení, jak se ovládat, jak nereagovat patřičně, když jsme přece v právu?

Jak žít z moci Božího Ducha a nepodlehnout tomu, k čemu nás táhne naše přirozenost? (Ga 5,16)

Zajímavé je, že poměrně těsně za výčtem ovoce Ducha začíná věta: „Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.“ (Ga 5,24)

Nesení ovoce Ducha nás něco stojí, nesení kříže bolí. Sebezapírání, sebeovládání je velmi bolestné. Rozhodnutí pro sebeovládání způsobuje bitvu uvnitř nás, která bolí. Nejsme biti zjevně, nemáme tělesné bolesti, nejsou na nás vidět rány, přesto vnitřní bitva v nás je dramatická, i když naše okolí si toho možná ani nevšimne. Rozhodujeme se opustit hřích, nezávidět, nežárlit, nemluvit zle, umrtvovat své vášně a sklony, rozhodujeme se být závislí na Bohu…

Lepší je shovívavý než bohatýr (silák) a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města (Př 16,32).

Na cestě ke svatosti nejsme sami

Křesťanský psycholog Dr.Rozell zahrnuje život, dílo a učení Ježíše Krista mezi nadpřirozené zdroje pomáhající v poradenském procesu⁵. Dalšími nadpřirozenými zdroji pomoci klientovi jsou – osoba Ducha svatého, Boží slovo, modlitba a půst. Duch svatý působí, že si uvědomujeme Ježíšovu blízkost, realitu jeho lásky, požehnání i jeho pomoc.

Kristus

Kristus má soucit s našimi slabostmi, protože na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu (Žd 4,15).

Ježíš Kristus rozumí bolesti sebe vydání Bohu a ukřižování:

Žd 5,7 – Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním (s hlasitým křikem – CSP) a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel (byl vyslyšen a zbaven své bázně). Kristus byl zbaven strachu, ale nebyl zbaven úkolu, pro který přišel na tento svět.

Víme, že se Kristus modlil v Getsemanské zahradě před svým ukřižováním a třikrát se tázal svého Otce, zda není možné jiné řešení (ne ten kalich), ale zároveň říká: „…avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ (Mt 26;39,42,44) (J 6,38 „…neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mne poslal…“ Vzor Kristův nám pomáhá nehřešit.

Zapřeme sami sebe

L 9,23 Ježíš říká: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej.

Učme se od Krista

Mt 11,29 Ježíš říká: „Vezměte na sebe mé jho (žijte, jako jsem já žil – 1J 2,6) a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

Nechejme se vychovávat

Žd 12,10 – 11 …kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova se v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.

Vidíme, že i když se zapíráme, učíme se pokoře od Kristova příkladu⁶, necháváme se vychovávat Otcem – tak získáváme. Zapírání vede k záchraně života, pokora vede k odpočinku duše, Otcova výchova nám přináší pokoj a spravedlnost před Bohem.

Duch svatý

Ježíš říká: „Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám.“ (J 14,18) Ježíš se bude zjevovat prostřednictvím Ducha svatého, kterého nazývá Přímluvcem (řec. Praklétos – povolaný na pomoc)⁷, Duchem pravdy, Utěšitelem, Rádcem (J 14,15-17; J 15,26; J 16,7).

Ježíš říká, že požádá Otce, aby dal učedníkům jiného Přímluvce (Utěšitele), aby byl s nimi na věky, bude to Duch pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž jej nevidí ani nezná. Ježíš ujišťuje učedníky, že oni jej znají, neboť s nimi zůstává a v nich bude (v nich je) (J 14,17).

O přítomnosti Ducha svatého v nás čteme také v listu Římanům (Ř 8,9)⁸, v Prvním listu Korintským je naše tělo nazváno chrámem Duch svatého, který v nás přebývá (1K 6,19).

Duch svatý nám připomíná prostřednictvím Božího slova, kdo jsme (Ř 8,16 Boží děti), kde jsme (Ko 1,13 v Božím království), radí, o čem máme přemýšlet (Fp 4,8 …přemýšlejte o všem , co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost…), varuje nás, když se odchylujeme od Božího záměru.

Příklady ze Starého zákona, kde Duch Boží varuje před hříchem:

Případ Kaina:

Hospodin řekl Kainovi: „…Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ Duch Boží varoval Kaina před tím, než zabil Abela, varoval jej, aby ovládl svůj veliký hněv, aby nehřešil. (Gn 4,6)

Eva a Adam:

Hospodin člověku řekl, že může jíst veškeré plody všech stromů v zahradě kromě jednoho. Nesměl jíst pouze z jednoho stromu, a to stromu poznání dobrého a zlého. Duch Hospodinův varoval Adama a Evu, aby nepropadli smrti. (Gn 2,17)

Ani Kain ani Adam neposlechli, rozhodli se podle své vlastní touhy.

Bojujme

Apoštol Pavel radí Timoteovi, aby bojoval dobrý boj víry, aby dosáhl věčného života, …(1 Tm 6,12), aby snášel všechno zlé jako řádný voják Ježíše Krista, aby obstál před tím, kdo mu velí (2Tm 2,3-4).

Na závěr:

Získali jsme pečeť Ducha tím, že jsme uznali Ježíše Krista Pánem svých životů.

Duch svatý je v nás přítomen. Naše hříšná přirozenost nás odtahuje od cesty svatosti.

Rozhodujeme se, jak budeme myslet, a pak jednat.

Příklad Kristovy pokory, Boží slovo a Duch svatý nám pomáhají na cestě zůstat.

Modlitba

A když se přece stane, že bitvu nevyhrajeme ve prospěch svatosti, vyznáváme své hříchy:

Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti (1J 1,9).

Potom stůjme na pozicích nového stvoření (2K 5,17), nepřipomínejme si, co se nám nepovedlo, ale hledejme to, co je nad námi (Ko 3,1-4), kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujme, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jsme a náš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.

Prorok Izajáš nás povzbuzuje

Izajáš byl prorokem Judského království, jeho proroctví měla vliv na zahraniční politiku judských králů (Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše) zhruba čtyřicet let (na přelomu 8. a 7. stol. př.n.l.), přesto můžeme jeho proroctví vnímat jako Boží slovo i pro naše chápání cesty svatosti.

Básník a prorok Izajáš popisuje cestu svatosti, jako by viděl

– duchovně znovuzrozené vykoupené, kteří jdou cestou svatosti už tady ne zemi nebo –

– nové nebe a novou zemi a svaté město Jeruzalém, kde dochází ke konečnému vysvobození a setkání s Bohem všemohoucím a Beránkem (viz Zj 21-22):

Iz 35, 8-10

v. 8 Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou.

Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží.

Kdo půjde po této cestě nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci (nemoudří, bláhoví, hloupí).

v. 9 Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, vůbec se tam nevyskytne,

nýbrž půjdou po ní vykoupení.

v. 10 Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí.

Přijdou na Sijón (do Jeruzaléma) s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách.

Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek. (Bible21 překládá – Tehdy je přemůže radost a veselí; zármutek a úpění je opustí.)⁹

Tehdy nás přemůže radost a veselí; zármutek a úpění nás opustí.

Amen.

Poznámky pod čarou

1. 1 Te 4,17 potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi (se zemřelými v Kristu) uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. ↩︎
2. Ko 1,13 – Bůh Otec nás vytrhl z moci temnosti a přenesl do království milého Syna svého, V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, (BKR) ↩︎
3. HESSION, Roy. Křížová cesta: opravdová změna začíná v našem nejhlubším nitru. Brno: Návrat domů, c2000. ISBN 80-7255-017-9. Str. 14, 35, 54, 100. ↩︎
4. Agapé je principem podle kterého se rozhodujeme milovat. Může zahrnovat emoce a pocity, ale člověk se vědomě musí rozhodnout žít životním stylem agapé. Má Ducha svatého, který pracuje v jeho životě, aby mu pomohl v jeho vůli žít podle norem agapé (Rozell,156). ↩︎
5. ROZELL, Jack V. Křesťanské poradenství: Samostatná studijní učebnice. Christian Counseling: Agape Therapy. Kolín: Global University, 2000. ISBN 0-7617-0253-9. Str. 179-189. ↩︎
6. Fp 2,5-11 Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. ↩︎
7. Ježíš nazývá Ducha svatého „Přímluvcem“ – překlad řeckého paraklétos – povolaný na pomoc, významově bohatý výraz; znamená také – Utěšitel, Povzbuzovatel, Rádce, Pomocník, Obhájce, Advokát, Zastánce, Přítel. ↩︎
8. Ř 8,9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. ↩︎
9. Veškeré biblické citace příspěvku jsou použity z Českého ekumenického překladu, pokud není uvedeno jinak. ↩︎