Co je to Hod beránka? Je to jeden z nejvýznamnějších svátků starozákonního Izraele s nejsilnějším prorockým zaměřením na výkupnou oběť Ježíše Krista. Byl slaven jako připomínka vysvobození Izraelců z Egypta, aby následující generace Izraelců nezapomněly, jak nesmírně Bůh miloval svůj lid a že splnil svůj slib, že je vyvede z otroctví a jak významnou moc má krev jako vykupující síla. Bible mnohokrát viní starou generaci za morální úpadek nové generace, protože selhala v připomínání Hospodinových mocných skutků (např. Soudců 2,7-13). Právě Hod beránka měl být mocným symbolem, který měl toto vědomí v Izraelcích budovat rok co rok. Mnohé duchovní obnovy se udály právě během Hodu beránka (např. Hod beránka za Chizkijáše, Jošijáše).

Okolnosti vzniku

Izrael je již 400 let v egyptském otroctví, životní úroveň je mizerná, hodnota jejich života je ještě menší (viz vraždění izraelských dětí v Exodus 1). Kromě tvrdé práce zažívají i surové chování od Egypťanů. Jejich nářek je vyslyšen, Bůh jim posílá Mojžíše, který je má vyvést z Egypta. Následuje zápas mezi Bohem a Izraelci na straně jedné a Egyptem, faraonem a egyptskými bohy na straně druhé. Tento zápas je znám jako deset egyptských ran (Exodus 7-12 kap.). A právě v přímé souvislosti s desátou ranou „smrt prvorozených“ začíná historie Hodu beránka.

Ustanovení Hodu beránka podle Exodu 12. kap.

Bůh ustanovil měsíc vyjití Izraelců z Egypta jako první měsíc Izraelského kalendářního roku. Desátého dne si každá rodina vzala beránka, o kterého se starala až do čtrnáctého dne (tedy čtyři dny). Důvod, proč existovala tato čtyřdenní perioda je vysvětlován různě. Pravděpodobně cílem bylo, aby si každá rodina vypěstovala k obětovanému zvířeti vztah¹, a tedy vnímala hodnotu této oběti (tj. nebyla to náhodná oběť náhodně vybraného zvířete. Bůh chtěl dát předobraz, že On sám jednou pošle svého milovaného syna, a že tato oběť bude emočně velmi bolestivá, protože obětuje to, co je nejbližší jeho srdci. Tedy i Izraelci obětovali zvíře, které bylo s nimi čtyři dny v domě a jejich děti si k němu mohly vytvořit vztah. A nebyla to pro ně oběť bez emocí).

Tento první Hod beránka byl jedinečný. Jenom zde, když se tento hod slavil poprvé, beránka všichni obětovali doma. V zaslíbené zemi nesměli obětovat beránka ve svých branách, museli jít na místo, které Hospodin určil! Napoprvé se také jednalo o účelnou oběť. Venku za dveřmi se vyskytoval posel smrti s příkazem zabít vše prvorozené, a kdo nedodržel všechny detaily tohoto Hodu beránka, reálně čelil smrti ve své rodině. Později už se jednalo jen o připomínkovou událost. Nicméně i ten, kdo ji ignoroval, byl vyobcován z Božího lidu (pokud by se právě znečistil při mrtvém, pak slavil Hod Beránka přesně o měsíc později)

Okolnosti byly předobrazem oběti Ježíše Krista

1. Beránek byl bez vady, roční samec. (Ježíš byl bez vady, bez hříchu)
2. Sníte ho celého, co zůstane, spálíte ohněm. (Přijmout plné evangelium, ne jenom část)
3. Hůl v ruce, přepásaná bedra, opánky na noze a jíst měli rychle (připravenost, bdělost, rozhodnost)
4. Krev jako znamení, aby nás obešla pohroma.
5. Odstranění kvasu večer 14. dne až do 21. dne (kvas představuje starý život, hřích)
6. Poslušnost víry (natření krví nadpraží a obou veřejí (tj. na třech místech) kdo tak neučinil, bylo mu samotné přijímání beránka k ničemu). Nebylo to podle zásluh či osobní zbožnosti! Bůh hledal poslušnost. A jen poslušní tu noc přežili bez újmy.
7. Silný důraz na vykupující moc krve! Bůh byl schopen rozlišit mezi Izraelci i bez krve na veřejích. Ale chtěl, aby pochopili propojení poslušnosti a vykoupení.

Hod Beránka za krále Chizkijáše

Chizkijáš začal, podle biblického slovníku, vládnout se svým otcem Achazem od roku 729 př. n. l., ale samostatným králem se stal až v r. 716 př. n. l. Tou dobou byl severní Izrael už sedm let zničený!² Od smrti Jehuova vnuka Jarobeáma II. (zemřel v roce 753 př. n. l., vládl 41 let) skončilo období významných vládnoucích dynastií a blahobytu. Severní Izrael čekalo velmi turbulentních třicet let až do totální zkázy roku 722 př. n.l. Během těchto třiceti let se vystřídalo šest králů, z toho čtyři z nich byli zavražděni svými nástupci. Probíhala válka s Judskem na jihu, a mezitím král Asýrie Tiglat-Pilesar dobývá severní území Izraele a posílá jeho obyvatele do vyhnanství. Král Menachém se to snaží zvrátit a daruje Tiglat-Pilesarovi třicet tun stříbra (povinná sbírka od všech zámožných lidí) cca v hodnotě přepočítané na dnešní kurz 900 milionů korun. Království pustne a pustne, morálka klesá, blahobyt je pryč. Nakonec za vlády Hošei přichází Šalmanasar a obléhá Samaří, které nakonec dobyje jeho syn Sargon II. Ten se pouští nejen do okupace Izraele, ale do faktické likvidace jeho kultury a národnosti. Izraelce stěhuje pryč a místo nich sem stěhuje příslušníky pěti cizích národů (ty pak spolu vzájemným mísením s ostatkem Izraele vytvoří národ Samařanů).

V tomto nešťastném období nastupuje v Judsku král Chizkijáš. Jeho otec Achaz nebyl o moc lepší než jeho izraelští kolegové. Udržoval s Tiglat-Pilesarem nevýhodné spojenectví. Vydrancoval kvůli němu chrámovou pokladnu, dokonce rozbořil některé části chrámu! Nechal postavit nový oltář, ze kterého věštil. Nakonec chrám úplně zavřel. Po něm však přichází jeho syn král Chizkijáš. Vidí jak zkázu Izraele, tak úpadek Judska za vlády svého otce. Možná i proto hledá Hospodina a ptá se po něm. Pouští se do obnovy chrámu a následně slaví jeden z nejvýznamnějších Hodů beránka. Slaví jej až druhý měsíc, protože se nestihli posvětit všichni kněží a lid se nestačil shromáždit. Pozval i ty, kdo zůstali ze zbídačeného Izraele, ale jen pár jich přišlo v pokoře, většina se Chizkijášovým poslům vysmála. Těm, kdo přišli, vymodlil Chizkijáš výjimku novozákonních rozměrů, kdy byl očištěn každý, kdo s upřímným srdcem hledal Boha, aniž by prošel obřadním očišťováním (2. Letopisů 30,18-20). Jedná se také o nejdelší Velikonoce v historii Izraele. Slavili je čtrnáct dní! Písmo uvádí, že taková radost nebyla ode dnů Šalomouna! Když jeho potomek Jošijáš slavil svůj Hod Beránka (2. Letopisů 35,18) Písmo uvádí, že od dob proroka Samuela nikdo neslavil takový Hod Beránka.

Ustanovení Večeře Páně

Když učedníci připravovali velikonoční večeři, jednalo se pro ně o dobře známou tradici. Nevěděli však, že v ten večer budou svědky stvrzení nové smlouvy, která svým významem a důsledky naplnila to, co celou dobu Hod Beránka jenom předpovídal a čeho byl po celá staletí symbolem. Od tohoto dne všichni křesťané vědí, že Ježíš Kristus je tím Beránkem, jehož krev byla prolita za naše hříchy. A udržováním památky Večeře Páně zvěstujeme jeho smrt dokud, on nepřijde. A tak podobně jako Jan Křtitel připravil cestu Mesiáši, tak Hod Beránka připravil cestu Večeři Páně, a došel v ní naplnění.

Poznámky pod čarou

1. The four days and the ten days of the passover Exodus. Online. Calvary Independent Baptist Chruch. Dostupné z: https://idahobaptist.com/the-four-days-and-the-ten-days-of-the-passover-exodus-121-7/. [cit. 2024-06-12]. ↩︎
2. DOUGLAS, J. D. (ed.). Nový biblický slovník. Ilustroval Tomáš PRCHAL, přeložil Alena ŠVECOVÁ. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. ↩︎