Tento referát zazněl na Sympoziu o darech Ducha v lednu 2025.

Anotace: Kromě 12. kapitoly listu Korintským, která se zabývá duchovními dary pro věřící, a 4. kapitoly listu Efezským, která uvádí dary služebností, je pro nás dalším významným biblickým zdrojem věnovaným duchovním darům také 12. kapitola listu Římanům. Tato nedlouhá pasáž bývá často neprávem opomíjena, přestože může poskytnout zásadní odpovědi současným křesťanům, kteří si kladou otázky ohledně svých duchovních darů a mohou mít v této oblasti duchovního života i určité pochybnosti: Jakými duchovními dary přispívám k budování a posvěcování církve já; či jakou mocí a schopností sloužit v církvi trvalejším způsobem obdařil Bůh mě? Dary jako služba, povzbuzování nebo vedení je Bohem daná touha, která má i v současné církvi své důležité místo.

Úvod

Pro svůj referát jsem zvolil jednu z novozákonních pasáží, pojednávající o duchovních darech – verše 4 až 8 z 12. kapitoly listu Římanům. V mém dnešním příspěvku bych se chtěl zabývat zejména důvody, proč by se křesťané měli této pasáži věnovat, a jednotlivým darům se budu ve druhé části referátu věnovat spíše stručněji. Bude se tedy jednat o určitý úvod do problematiky duchovních darů z 12. kapitoly Římanům.

Proč se věnovat duchovním darům ve 12. kapitole Římanům?

1) Tato pasáž není tak známá jako jiné novozákonní pasáže o duchovních darech

První důvod nepovažuji za až tak důležitý, ale rád bych jím začal. Domnívám se, že tato pasáž je méně známá, než např. 12. kapitola z 1. listu do Korintu nebo 4. kapitola z listu Efezským. A tím, že je méně známá, doufám, že u většiny přítomných posluchačů toto téma vzbudí větší zájem, než kdybych hovořil o základních duchovních darech z 1. Korintským, které většinou již všichni známe – těchto 9 darů, jak víme, jsou: slovo moudrosti, slovo poznání, rozlišování duchů, víra, dar uzdravování, působení mocných činů, proroctví, jazyky a výklad jazyků. Také tzv. služebnosti z listu Efezským, kterými jsou: apoštolové, proroci, evangelisté, pastoři a učitelé, je látka, o které jsme již slyšeli nebo četli mnohokrát. Ale ruku na srdce – víme například, že list Římanům byl hlavním zdrojem Martinu Lutherovi, který v něm objevil ospravedlnění hříšníka z milosti. Avšak kdo z nás je schopen si vzpomenout na všechny duchovní dary z tohoto nejvýznamnějšího dokumentu Pavlovy teologie?

Nyní proto nastává okamžik si tuto pasáž připomenout. Zvolil jsem Český studijní překlad:

4 Jako máme v jednom těle mnoho údů a všechny ty údy nemají stejný úkol,
5 tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého.
6 Máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána: Má-li někdo proroctví, ať ho užívá v souhlase s vírou.
7 Má-li službu, ať slouží. Je-li vyučující, ať učí.
8 Má-li dar povzbuzování, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať rozdává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí radostně.

Shrnu-li tedy první důvod, věřím, že pro čtenáře Bible může být užitečná kromě znalosti pasáží z 1. listu do Korintu a Efezským také znalost jiných, méně známých pasáží o duchovních darech – a 12. kapitola listu Římanům je jednou z nich.

2) List Římanům je základní dílo křesťanství a jako učitelská epištola přináší aplikaci Pavlovy teologie

Druhým důvodem, proč dnes hovořím o těchto duchovních darech, je samotná novozákonní kniha – tedy důležitost listu Římanům. Jak jsem již zmínil, tato kniha je nejvýznamnějším dokumentem Pavlovy teologie¹. Zaujímá výsadní postavení mezi novozákonními listy a stala se základním dílem křesťanství. Mnohé křesťanské termíny jako ospravedlnění, obvinění, posvěcení a jiné jsou vzaty z této epištoly. Smysl tohoto listu je jiný než např. smysl 1. listu do Korintu, kterým se Pavel snažil napravit všelijaké bludy, které v korintském sboru vznikly po jeho odchodu. V listu Římanům apoštol Pavel podává ucelenější a systematičtější přehled základů křesťanského učení než kterákoliv jiná epištola. Tedy zatímco charakteristickou známkou všech ostatních epištol je diskuze a snaha po nápravě všelijakých omylů v učení a bludů, list Římanům je epištola učitelská².

Ústředním tématem listu Římanům je zjevení Boží spravedlnosti člověku a její aplikace pro duchovní potřebu člověka. Apoštol Pavel se v 1. až 11. kapitole zabývá tématem Boží spravedlnosti; 12. až 16. kapitola listu Římanům nám poskytuje praktickou, mravní aplikaci spravedlnosti ve sborovém životě. Pavel podrobně vysvětluje, jak mají věřící v praktickém životě aplikovat hutné teologické učení zaznamenané v kapitolách 1 až 11. A právě užívání duchovních darů je jednou z hlavních součástí této aplikace.

Takže druhým důvodem je důležitost listu Římanům, který nám přináší aplikaci teologie apoštola Pavla, jejíž součástí jsou i rozdílné duchovní dary podle milosti, která nám byla dána.

3) Tato pasáž z listu Římanům má velký význam pro pochopení darů jako zvláštního projevu Ducha ke společnému prospěchu

Třetím důvodem – a ten považuji za velmi důležitý – je význam této pasáže pro naše pochopení darů Ducha obecně. Všimněme si, že Pavel v této pasáži vedle sebe uvádí poněkud nesourodý „mix“ různých darů – proroctví, službu, dar učit, povzbuzování, dávání apod. Biblista Craig Keener upozorňuje na to, že starověký judaismus považoval prorokování převážně za nadpřirozené, ale jinak než ostatní dary, které tu Pavel jmenuje. Bůh mohl používat ostatní dary, ale starověký judaismus v nich povětšinou spatřoval činnosti, jež člověk koná pro Boha, zatímco prorokování považoval za božské „uchvácení“, jež se vyskytuje jen velmi zřídka. Pavel považuje všechny tyto dary za projevy Božího zmocnění a prorokování za jedno z mnoha³.

Svým čtenářům tím vysílá jasný vzkaz – všechny dary mají stejnou hodnotu. Máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána, jak uvádí v listu Římanům, a potvrzuje to například v 1. listu do Korintu slovy:

Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. (1Kor 12,4nn)

4) Duchovní dary z listu Římanům mohou být povzbuzením pro služebníky v církvi

A konečně čtvrtý důvod, který bych chtěl uvést, je spíše osobní, praktický, vycházející z mé služby – povzbudit touto pasáží z listu Římanům ostatní křesťany. Když při setkávání s mladými lidmi z našeho místního sboru dojde na téma duchovní dary, setkávám se někdy s jejich nejistotou ohledně darů, které jim Bůh udělil. Stává se, že zejména mladí lidé po přečtení dvou zásadních pasáží z 12. kapitoly 1. listu do Korintu či 4. kapitoly listu Efezským si pokládají otázky: Jaký mám duchovní dar já? A mám vůbec nějaký duchovní dar? Otázka zní: Jakými duchovními dary přispívám k budování a posvěcování církve a jakou mocí a schopností sloužit v církvi trvalejším způsobem obdařil Bůh mě? Problém může být v tom, že dotyčný nenajde v těchto pasážích jediné obdarování od Pána, o němž si je jistý, že by mu ho Duch svatý udělil.

Určité pasáže z Písma však přímo říkají, že neexistuje věřící, který by neměl alespoň jeden duchovní dar. V 1. listu do Korintu apoštol Pavel píše: „Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu“, zatímco Petr ve svém prvním listu píše: „Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.“ Věřící by se měl snažit poznat, jaké různé schopnosti mu Bůh v životě dal. Charles Ryrie doporučuje, že by si v nich měl udělat inventuru, aby věděl, čím může sloužit. Když si věřící občas všechny své duchovní dary náležitě projde a uvědomí si je, zjistí, jaké oblasti služby by se měl věnovat⁴.

Možná znám nemnoho bratrů či sester s darem prorokování, ale osobně znám několik evangelistů, i apoštoly. Znám člověka, pastora, kterého si velmi vážím, který v jednom rozhovoru velmi upřímně přiznal, že není evangelista, protože práce v ulicích mu nedávala smysl a spíš měl pocit, že lidi od víry odpuzuje. Raději proto studoval a hloubal nad Biblí, rád vyučoval. Vzhledem k tomu, že Duch uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce, jak píše apoštol Pavel v 1. listu do Korintu, není ostudou, ale je spíše povinností křesťana přiznat: ne, tento dar skutečně nemám, ale mohu církvi sloužit jinak.

Jiný kazatel si jednou povzdechl, že v současné církvi je možná až mnoho učitelů a příliš málo těch, kdo jsou obdarováni ostatními dary služebností. Na jednu stranu s ním můžeme souhlasit, na druhou stranu si můžeme jen přát: Kéž by v církvi bylo co nejvíce dobrých učitelů, kteří budou prohlubovat u ostatních jejich zájem o Boží slovo! Znám mnoho lidí, s nadšením sloužících ve svém místním sboru, kteří by byli vděční za dar vyučovat, ale tento dar nemají. Často však mohou mít některý z darů z listu Římanům, např. dar služby, dávání nebo vedení.

Výběr duchovních darů ve 12. kapitole Římanům

Dostávám se tedy k jednotlivým darům z 12. kapitoly Římanům. Jak jsem již řekl v úvodu, nebudu se jim věnovat podrobně, některé i vynechám, protože o nich uslyšíte podrobněji v dnešních dalších referátech – dopoledne například o učitelské službě v místním sboru, zatímco odpoledne se můžete těšit na referát o prorokování.

Služba

Služba – schopnost a poslání věnovat svůj talent a čas službě potřebným nebo druhým pomáhat tak, aby oni mohli účinněji využívat svá obdarování⁵. Mnohá místa v Písmu hovoří o tom, že nejdůležitější vlastnost služebníka je poslušná oddanost jeho pánu (např. v Matoušově evangeliu 24,45 čteme: Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas dával pokrm, který služebník je věrný a rozumný?; v Ko 1,7: Tak vás tomu učil Epafras, náš milovaný druh, jenž nás věrně zastupuje jako Kristův služebník.)

Keener, ale i jiní autoři upozorňují, že pojem „služba“ může být sice široký, ale skutečnost, že jej Pavel řadí mezi prorokování a vyučování, může znamenat, že označuje úřad v církvi (diakonos)⁶. Zdá se tedy, že původně byl výraz služba myšlen obecně a teprve později se výrazy diakon či jáhen začaly používat pro ty, kdo se účastnili nějaké formální církevní služby.

Má-li tedy někdo tento dar, měl by být především shledán věrným ve všech oblastech svého života a sloužit věrně a oddaně. I v případě, kdy služebník není členem staršovstva nebo presbyterstva, svůj dar služby neztrácí a může jím i nadále vytrvale sloužit jakýmkoliv jiným způsobem, jelikož tento dar má široké spektrum využití.

Dávání

Dávání bývá v dnešní době častým tématem kázání (mám dojem, že alespoň v našem místním sboru). Kazatel nebo pastor často (a správně) zdůrazňuje, že se nejedná jen o dávání finančních prostředků, ale i o dávání sebe sama za účelem uspokojení potřeb druhých – tedy jedná se o to být štědrý v tom, co člověk má. Zatímco dar služby je spojen s přívlastkem věrný, tak dar dávání s přívlastkem upřímný. Jinými synonymy slova upřímný by mohla být například slova opravdový nebo bezelstný – což znamená, že věřící, který dává se správným postojem, to nedělá pro lidské uznání, ale proto, aby oslavil Boha⁷.

Povzbuzování

Dar, který věřícího uschopňuje povolávat druhé k poslušnosti a následování Boží pravdy. Může být použit k napomenutí a pokárání za hřích: Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování (2Tm 4,2). Také může být použit k povzbuzení, útěše a posile zápasících křesťanů⁸.

Ryrie správně podotýká, že má-li někdo tento dar, musí toto napomínání samozřejmě založit na znalosti Bible. Podle něj je platné a cenné jedině takové napomenutí, které je zakořeněno v biblické pravdě. A znalost Bible pochopitelně vyžaduje poctivé studium⁹.

Prokazování milosrdenství

Craig Keener si všímá, že výraz „prokazovat milosrdenství“ se zřejmě vztahuje na charitu – péči o nemocné, chudé apod. Dle něj všichni křesťané tuto práci do určité míry vykonávali, ale někteří pro ni měli zvláštní obdarování¹⁰.

Ryrie tento dar rozšiřuje kromě nemocných i na postižené a zarmoucené¹¹. Určitě se nejedná o konečný seznam možností, kde křesťané mohou v současné době prokazovat milosrdenství. Autoři učebnice Křesťanské poradenství, které se vyučuje na biblické škole zde v Kolíně, ukazují i na další příklady, kdy se lidé mohou ocitnout v těžkých životních krizích, např. lidé v depresích. Mohu zmínit i lidi bez domova a drogově závislé, kterým pomáhá např. křesťanská organizace Teen Challenge. Fyzické nebo duševní nemoci, bolest nebo různé závislosti, jsou součástí života v padlém světě. Proto i nadále budou v církvi potřeba služebníci s tímto darem, přestože v současné době mnoho lidí – včetně křesťanů – žije ve svých sociálních bublinách, s pocitem, jako by se nás všechna tato bída světa netýkala.

Vedení

A na úplný závěr bych chtěl zmínit dar vedení. MacArthur si všímá toho, že výraz „stojí v čele“ znamená dar, který Pavel v 1. listu do Korintu nazývá „vedení“. Vedení je slovo, které označovalo člověka kormidlujícího loď¹². V naší pasáži apoštol Pavel vedení spojuje s horlivostí.

V současné společnosti, v soudobém světě je vedení a jeho synonyma jako leadership, řízení nebo příbuzné pojmy typu management, možná až přeceňovaným termínem či trendem, který se používá ve spojitosti s ovlivňováním lidí takovým způsobem, aby jejich činnost přispívala k dosahování určitých cílů. Vzhledem k tomu, že církev není nějaký „korporát“ nebo např. politická strana, ale Tělo Kristovo, výraz vedení bychom měli i nadále chápat jako duchovní dar, jako Bohem danou touhu, která měla, má a bude mít v církvi své důležité místo.

Tento dar by měli mít vedoucí sboru, ale neznamená to, že ho nemůže mít nikdo jiný. Můžeme říct to stejné, co u daru služby – i pokud nezastáváme momentálně nějakou vedoucí funkci v našem sboru a máme-li tento dar, používejme ho všude tam, kde je to možné.

Seznam literatury

• Bible: Český studijní překlad. 1. vyd. Praha: Nakladatelství KMS, 2009. ISBN 978-80-86449-61-6.
• HECZKO, Daniel. Duch svatý a jeho působení. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 2014. ISBN 978-80-7255-307-5.
• HOERSTER, Gerhard. Úvod do Nového zákona. 1. vyd. Oliva, 1994. ISBN neuvedeno.
• KEENER, Craig S. IVP komentář k dobovému pozadí Bible: Nový zákon. 1. vyd. Albrechtice: Křesťanský život, 2018. ISBN 978-80-7112-204-3.
• MACARTHUR, John. Nový zákon: Komentář verš po verši. 1. vyd. Kroměříž: Didasko, 2018. ISBN 978-80-87587-08-9.
• RYRIE, CH. C. Základy teologie. 1. vyd. Třinec: Biblos, 1994. ISBN 80-900240-6-8.
• TENNEY, Merrill C. O Novém zákoně. 1. vyd. Křesťanská spol., 2006. ISBN neuvedeno.

Poznámky pod čarou

1. Hörster, str. 95. ↩︎
2. Tenney, str. 269. ↩︎
3. Keener, str. 547. ↩︎
4. Ryrie, str. 427. ↩︎
5. Heczko, str. 71. ↩︎
6. Keener, str. 548. ↩︎
7. MacArthur, str. 488. ↩︎
8. Tamt., str. 487. ↩︎
9. Ryrie, str. 427. ↩︎
10. Keener, str. 548. ↩︎
11. Ryrie, str. 432. ↩︎
12. MacArthur, str. 488. ↩︎