Boží vůle zjevná

Když se podíváme do Fp 1,10 a Ko 1,9, dočteme se, že se apoštol Pavel modlí za věřící, aby poznali, na čem záleží, resp. aby poznali Boží vůli. Když ve svém znovuzrozeném životě přemýšlíme stylem: „Bože, mám tě rád, co bych tak pro tebe mohl udělat?“ Když chceme v našem životě dělat, co se Bohu líbí, a nevíme, jak to uchopit, můžeme začít u několika zcela jasných pokynů v Písmu, např. 1Te 5,15–22:

„Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem.
Stále se radujte,
v modlitbách neustávejte.
Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.
Plamen Ducha nezhášejte,
prorockými dary nepohrdejte.
Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě.“

Podívejme se na další takové verše, které nám přímo říkají, jaká je Boží vůle pro náš život.

1Te 4,3–5: „Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní ženou/tělem (ř. nádobou) svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha.“

Fp 4,8: „Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.“

Ř 12,6–18: „Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí. Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.“

Dt 10,12–13: „Nyní tedy, Izraeli, co od tebe požaduje Hospodin, tvůj Bůh? Jen aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, miloval ho a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, abys dbal na Hospodinova přikázání a nařízení, která ti dnes udílím, aby s tebou bylo dobře.

Za 8,14–17: „Toto praví Hospodin zástupů: Jako jsem pojal úmysl naložit s vámi zle, když mě vaši otcové rozlítili, praví Hospodin zástupů, a nelitoval jsem toho, teď naopak mám v úmyslu obdařit v těchto dnech Jeruzalém a judský dům dobrem. Nebojte se! Konejte toto: Mluvte každý svému bližnímu pravdu. Vynášejte ve svých branách pravdu a pokojný soud. Nezamýšlejte nikdo ve svém srdci proti bližnímu nic zlého. Nelibujte si v křivé přísaze. To všechno nenávidím, je výrok Hospodinův.“

Př 3,7–8: „Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem.“

Tady jsme si prošli pár z mnoha míst, kde máme v Písmu jasně napsáno, co máme dělat. První dva úseky jsem vybral schválně, protože tam máme přímo napsáno, že „toto je vůle Boží“. Co ale když řešíme něco konkrétního, k čemu se Bible přímo nevyjadřuje?

Boží vůle individuální

Na pomoc jsem si tu vzal knížku Hledání Boží vůle od Bruce Waltkeho. Bruce zde kritizuje pokusy křesťanů v různých situacích nějak „vyvěštit“ Boží vůli a dopátrat se nějakého znamení, jak se v konkrétní situaci rozhodnout. Sám jsem se o to leckdy pokoušel, když jsem se modlil v nějakém rozhodování, a tak jsem víceméně došel k tomu, co zde Bruce popisuje. Bratr Waltke zde nabízí šestibodový program Božího vedení. První dva jsou stěžejní.

1) Čtěte Bibli

To je první věc, skrze kterou poznáváme Boha (samozřejmě, vidíme Boha, resp. jeho charakter, i na křesťanech, ale lidé jsou různí, to není pro nás měřítko). V Bibli najdeme mnoho lekcí pro život, 2Tm 3,16: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti.“

Myslím, že není až tak důležité to, abychom četli Bibli v nějakém zvláštním pořádku, ale hlavně to, s jakým postojem ji čteme – čteme ji, abychom mohli říct, že jsme ji přečetli (za rok, třeba) nebo s postojem, co jsi zde, Bože, nechal zapsat pro moje poučení, co mi zde chceš říct? Sám jsem kdysi četl Bibli tak nějak náhodně, která kniha mě zrovna zajímala a dost jsem z toho tehdy načerpal, i když jsem v tom neměl žádný systém. Pak se mi dostal do ruky chronologický plán čtení Bible na jedné akci, kde se o tom zrovna mluvilo, tak jsem si řekl, že to zkusím („challenge accepted“). Hecl jsem se, a nakonec jsem Bibli přečetl ne za rok, ale za ¾ roku, ale užitek jsem z toho měl relativně malý, protože jsem četl ani ne tak proto, že mě to zajímá nebo že hledám Boha, ale abych si splnil denní plán.

Ruku v ruce se čtením Písma jde meditace neboli rozjímání nad Písmem. Meditace nad Písmem je velmi důležitá – není to meditace, kdy vyprazdňujeme svoji mysl, ale naopak do svojí mysli nasáváme Boží slovo a „synchronizujeme“ se s Božími myšlenkami. Vždyť k tomu máme zaslíbení už v Žalmu 1,1–3: „Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.“

Není od věci, se také při čtení modlit, např. jako žalmista: „Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.“ (Ž 119,18)

2) Získejte Boží srdce

Druhý bod s tím prvním velmi úzce souvisí. Skoro by se dal zařadit do prvního a měli bychom většinu tématu vyčerpanou. Když jsme „nasáklí“ Božím slovem a necháváme Boha nám proměňovat srdce, můžeme pak v sobě objevit touhy, které jsou od Boha. Když trávíme čas s Bohem, časem získáme to, čemu se říká „mysl Kristova“.

Př 2,1–5: „Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru, abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti, jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost, budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech, tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.“

Waltke k tomu píše: „Srdci, které miluje Boha, lze důvěřovat, že má zbožná přání. Když skutečně milujete Boha a své bližní, můžete bez obav sledovat to, po čem touží vaše srdce, protože takové touhy nejsou sobecké. Ježíš řekl v Matoušově evangeliu 7,12: ‚Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci.‘ V rámci lásky k Bohu a bližnímu máte svobodu dělat to, po čem touží vaše srdce.“¹

Ř 12,1–2: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“

Máme dát svůj život Bohu – tedy sloužit mu fyzicky a dát Mu celý svůj život – a k tomu když přidáme proměnu mysli od světského myšlení, tak teprve potom budeme moci rozpoznávat a zažívat Boží vůli. Verše pak pokračují:

Ř 12,3: „Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.“

Tedy musíme mít víru na to, co děláme, srdce nás nesmí odsuzovat. Pokud dělám něco, o čem mám v srdci pochybnosti, tak hřeším, protože mě obviňuje svědomí, protože dělám něco, o čem si myslím, že (asi) není správné, a to by člověk nikdy neměl. Někdy člověk nemusí mít svobodu dělat některé věci, které ostatní křesťané s klidem dělají. Mluvíme samozřejmě o věcech, které Písmo nezakazuje (viz Ř 14).

Jednání podle víry a svědomí mi připomíná příběh Rekábejců z Jr 35. Byla to skupina lidí v Izraeli, která na příkaz svého praotce nepila víno, nestavěla a nevlastnila domy ani vinice. Bůh posílá Jeremjáše, aby je vyzkoušel. Když obstojí, Bůh je skrze proroka dává za příklad neposlušnému Izraeli, který neposlouchá Boha, a zároveň se k jejich poslušnosti přiznává tak, že jim zaslibuje trvání rodu, a to dokonce ve službě Jemu. Dnes bychom jim možná poradili, ať se těchto omezení zbaví, že jsou zbytečná, Bůh se však k jejich poslušnosti přiznal.

Jednou z obtíží víry je čekání na Boha. Někdy naši modlitbu či touhu prostě Bůh nevyslyší v čase, kdy si my představujeme. Musíme věřit, že Boží načasování je dokonalé a správné pro nás a že nám to nedělá naschvál. Někdy nám Bůh rovnou řekne, že ne, jako Pavlovi ohledně toho ostnu (2K 12,7–9).

V jednom kázání Paul Washer připomíná, že když jdeme Boha hledat v modlitbě, tak i když nedostaneme odpověď, jakou bychom si představovali, máme zaslíbeno, že Bůh se odměňuje těm, kdo ho hledají (Žd 11,6: „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“).² Proto, když se jdeš modlit, nejdi tam s požadavkem okamžité Boží odpovědi, ale s důvěrou, že Bůh se ti nějak odmění, ať už to bude jakkoliv. A stále platí, že se chodíme modlit, protože chceme budovat vztah s Ním, ne jen dostávat odpovědi na naše požadavky. Lepší vztah s Bohem, více proměněná mysl a srdce, to jsou zásadní věci pro chození v Boží vůli.

3) Hledejte moudrou radu

Proto tady máme církev, společenství věřících. Proto máme různé dary, abychom si jimi mohli vzájemně sloužit a doplňovat si, čeho se nám kde nedostává: Ef 4,11n: „A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla.“ Bůh si používá církev jako jeden z prostředků, kterými nás vede. Vždyť právě tady se mohou uplatnit duchovní dary!

„(Křesťanští bratři a sestry) nám mohou klást tvrdé otázky, nabízet novou perspektivu a nechat se Bohem použít, aby ovlivnili naše životy. Můžeme je žádat o radu, když nám z Písma není jasné, co Bůh chce, abychom dělali, a nejsme si jisti svými Bohem danými tužbami.“³ Samozřejmě bychom se měli dotazovat zralého křesťana, který zná Písmo.

Waltke definuje Boží povolání jako: „vnitřní touhu danou Duchem svatým prostřednictvím Božího slova potvrzenou Kristovou obcí.“ Dodává k tomu však: „bez potvrzení těla musíme pochybovat o legitimitě povolání, ale přednost přesto musí být dána Božímu slovu a tomu, co si přeje srdce.“⁴

Derek Prince říká těm, kteří mají ambice či zkrátka vnímají, že by si je Bůh mohl povolat za pastora či by se jednou mohli stát řediteli nějaké společnosti: „Nečekej, že budeš ředitel/pastor hned první den. Dělej všechno jako Pánu a při tom se modli, aby ti Ježíš pomohl.⁵

Co se týče hledání rad u ostatních, nejprve zkoumejme, zda jsme blízko Bohu a zda jsme hledali nejprve u Něj, abychom nepoužívali ostatní lidi jako zkratku, místo abychom se posouvali ke zralosti.

4) Bůh působí skrze okolnosti – řídí je totiž Boží prozřetelnost

Takže pak prostě vstupujeme do věcí, které pro nás Pán Bůh připravil – Ef 2,10. Někdy nám zase Bůh nedovolí udělat, co chceme (podle nejlepšího vědomí a svědomí); obojí, tedy, naše možnosti i nemožnosti jsou v Jeho ruce.

Pozor si dejme na okolnosti, kdy máme možnost „naplnit“ nějaké Boží zaslíbení nebo proroctví, ale způsobem, který by zahrnoval nějakou nekalost, resp. šlo by to proti našemu svědomí, že bychom museli udělat něco, co víme (z Božího slova nebo to tak před Bohem vnímáme), že není správně, viz např. 1S 24,5 nebo Mt 4,3.

5) Bůh také očekává, že budeme používat svůj rozum

Někdy můžeme jednat prostě rozumně. Bůh netvoří věci zbytečně. Když se podíváme do přírody, tak všechno má svůj účel. Stejně tak nás stvořil s rozumem, abychom ho vhodně využívali. Při spoléhání na svůj úsudek na potřeba dbát minimálně 5 věcí:

1. Nikdy náš úsudek nesmí popřít, co říká Písmo (např.: „rozvedu se a vezmu si jinou, abych mohl lépe sloužit“).
2. Vzít v úvahu naše obdarování (např. apoštolové usoudili, že by neměli přestat kázat a sloužit při stolech, když je Bůh povolal a obdaroval ke kázání – Sk 6,2–3; nešli cestou falešné pokory, ale šli do toho, k čemu 0měli obdarování/zmocnění)
3. a naše schopnosti – to je dost podobné – jestli jsme např. vůdčí osobnost, extrovert apod., a podle toho umět i říkat ne, když to bude potřeba, protože jinak bychom se v té práci/službě hlavně trápili – naučit se žít se svými omezeními.
4. Brát v úvahu okolnosti našeho života. Pavel např. zůstal v Efezu déle, když viděl, že se mu zde otevřela velká příležitost ke službě (1K 16,9).
5. Mít celkovou strategii – co si Bůh přeje, abychom udělali se svým životem – to nám výrazně pomůže v dlouhodobých rozhodnutích.

6) Boží zásah

Bůh tak koriguje naše cesty, když bychom jinak šli biblicky správně, ale jinak, než je zrovna potřebné. Všimněme si, jak Bůh zasahoval do životů lidí, přičemž to nebylo v odpovědi na „hledání Jeho vůle“:

• Pavel spatřil velké světlo a byl oslepen, když se setkal s Kristem, ale pak procházel Malou Asií bez toho, že by zažíval nějaké zvláštní zásahy. Zvláštní Boží zjevení dostal, když měl vidění Makedonce, ale to byl výjimečný zážitek dokonce i na Pavla.
• Pánův anděl poslal Filipa na prázdnou cestu z Jeruzaléma do Gázy, když bylo potřeba, a tam potkal onoho etiopského dvořana. Filipa pak Pánův Duch přenesl do Azótu.
• Mojžíšovi Bůh přerušil poklidný život, když se mu zjevil v hořícím keři a poslal ho vysvobodit Izraelce z Egypta.

Na závěr se hezky hodí odstavec, který Bruce Waltke zařadil do kapitoly k poslednímu bodu: „Bůh si váží poslušnosti. Je přítomen ve vašem životě, ale nemůže vést člověka, který ho neposlouchá, který mu není nablízku. Jestli se potýkáte s nějakou konkrétní otázkou, pokuste se Bohu přiblížit, místo abyste se snažili o magické věštění Boží odpovědi. Potom se váš charakter a možná i pohled změní. Pak Bůh bude utvářet vaše přání, potom budete mít mysl Kristovu.“⁶

Poznámky pod čarou

1. WALTKE, Bruce K. Hledání Boží vůle. 1. vyd. vyd. Praha: Návrat domů, 2005. ISBN 978-80-7255-122-4, s. 55 ↩︎
2. WASHER, Paul. Importunity in Prayer – Paul Washer. Online. YouTube. 2010, 27. 9. 2010. Dostupné z: https://youtu.be/HKnWuAPGX6I?si=Ne7VuWU9NI62zjQt&t=2591. [cit. 2024-07-14]. ↩︎
3. WALTKE, Bruce K. Hledání Boží vůle. 1. vyd. vyd. Praha: Návrat domů, 2005. ISBN 978-80-7255-122-4, s. 64–65 ↩︎
4. WALTKE, Bruce K. Hledání Boží vůle. 1. vyd. vyd. Praha: Návrat domů, 2005. ISBN 978-80-7255-122-4, s. 70 ↩︎
5. PRINCE, Derek. How To Find Your Place | Sermon. Online. YouTube. 27. 8. 2014. Dostupné z: https://youtu.be/TUbCSPl26bI?si=blG6zAsOPT6rxGcW&t=2890. [cit. 2024-07-21]. ↩︎
6. WALTKE, Bruce K. Hledání Boží vůle. 1. vyd. vyd. Praha: Návrat domů, 2005. ISBN 978-80-7255-122-4, s. 100 ↩︎