Trilogie Vzpomínka na Zemi od Liou Cch‘-sina je poměrně nedávným přírůstkem k žánru tvrdé sci-fi literatury, v níž se statě o technické výbavě kosmických lodí a fyzikálních jevů prolínají s přibližně stejně dlouhými statěmi o lidech, kteří odhodili radlice, motyky a další podmínky svého člověčenství, jen aby se k nim vrátili v bezrozměrnostech vesmíru. Liou Cch‘-sin je básník. Jeho záliba v poetickém líčení vědecké fantazie by se mohla zdát až nepřiměřená a přesto je čtivá, když kupříkladu akční výjev vesmírné bitvy nebo horor zbraně hromadného ničení vykresluje lehkým, téměř veršovaným krokem. Přestože evropského čtenáře sem tam snad vykolejí asijskost Cch‘-sinova literárního tropu a i když nepříznivec tvrdé sci-fi bude některá líčení pokládat za nadbytečná, literární úroveň Vzpomínky na Zemi je dle mého názoru jednoduše excelentní.

Vzpomínka na Zemi má tři tlusté svazky: Problém tří těles, Temný les a Vzpomínka na Zemi. Všechny byly pochopitelně přeloženy do češtiny a již dvakrát zfilmovány, a to nejprve čínskou produkcí a podruhé produkcí netflixovou. Obě seriálové řady nicméně zatím pokrývají pouze děj první knihy. V tomto článku nechci Vzpomínku na Zemi recenzovat, ale poukázat na její hlubokou teologickou symboliku. Než tak učiním, dovolím si shrnout děj, což případného budoucího čtenáře připraví o překvapení. Aby se tomu alespoň částečně předešlo, může potenciální čtenář shrnutí děje přeskočit.

Shrnutí trilogie (prozrazení obsahu)

Děj trilogie je velmi bohatý, obsahuje řadu zdařilých bočních linek i několik linek poněkud zakrnělých. První díl se soustředí na život a odkaz astrofyzičky Jie Wenťie, která na Trisolaris odeslala „zvací dopis“. Druhý díl se zaměřuje na postavu Luo Ťiho, který se mimoděk stal předmětem vražedných úkladů Trisolaranů a nechtěně také jedním z mediátorů, kteří měli osnovat tajné plány proti Trisolaranům a jejich všudepřítomným sofonům. Třetí díl se soustředí na osudy Čcheng Sin, astrofyzičky, která se v závěrečné éře stala takzvanou strážkyní meče, zažila zničení sluneční soustavy a spolu s I-fanem zůstala v závěru trilogie poslední známou příslušnicí lidské rasy.

Jie Wenťie

Chronologicky se počátek děje zapřádá v období čínské kulturní revoluce, která svou hysterií a brutalitou těžce uhodila na intelektuály včetně přírodních vědců. Jie Wenťie byla mladým talentem astrofyziky, když však jejího otce před jejíma očima zlynčovaly příslušnice Rudých gard a když ji umístili do pracovního tábora, který měl za úkol totální deforestaci rozsáhlé krajiny ve Vnitřním Mongolsku, zcela se uzavřela do sebe a ztratila jakoukoli naději pro okolní svět. Díky svému vědeckému nadání se po čase dostala na tajnou základnu Rudé pobřeží určenou k vývoji komunikace s případnou mimozemskou civilizací. Zde přišla Jie Wenťie na to, že za určitých podmínek lze samotné slunce využít jako ohromný rádiový zesilovač. Její počáteční výsledky se zdály nepřesvědčivé a nevzbudily pozornost nadřízených, nicméně po devíti letech od první vyslané zprávy se Jie Wenťie dočkala odpovědi:

Neodpovídejte!
Neodpovídejte!!
Neodpovídejte!!!
Ve svém světě jsem pacifista. Pro vaši civilizaci je štěstím, že jsem vaši zprávu obdržel právě já. Varuji vás — neodpovídejte! Neodpovídejte!! Neodpovídejte!!!
Vaším směrem leží desítky milionů hvězdných soustav. Dokud zachováte mlčení, tento svět nebude moci určit, odkud přesně signál vyšel. Pokud ale odpovíte, bude jeho zdroj nalezen okamžitě. Vaše planeta bude napadena. Váš svět bude podroben!
Neodpovídejte! Neodpovídejte!! Neodpovídejte!!!

Vnitřní bolest z chování lidstva i osobní ztráty nicméně vedly Jie Wenťie k opačnému jednání, když záhy tajně vyslala do vesmíru zprávu ve znění:

Přijďte! Já vám s dobýváním našeho světa pomůžu. Naše civilizace již není schopna řešit své problémy. Potřebujeme zásah zvenčí.

Zprávu Jie Wenťie zachytila civilizace Trisolaranů, jejíž domovský svět ležel jen 4,3 světelného roku od Země v trojhvězdné soustavě Alfy Centauri. Problém Trisolaris spočíval v tom, že se nacházela v systému tří hvězd – tří těles, jejichž pohyb je dokonale nepravidelný. Trisolaranskou civilizaci proto drtily neustálé a nepředvídatelné přírodní katastrofy způsobené žárem, chladem nebo narušenou gravitací vlivem některého ze tří sluncí. Trisolaranská společnost byla proto autoritářská, pevně semknutá a připravena k dobyvačnému tažení v případě, že by nalezna lepší svět k životu.

Trisolarané učinili v přípravě k invazi na Zemi dva kroky. Za prvé, vypravili flotilu tisíce lodí, které byly schopny dosáhnout jedné desetiny rychlosti světla a měly proto přiletět k Zemi za 400 let. Tuto skutečnost lidem sami sdělili a lidé si ji pak mohli ověřovat pozorováním stop v mezihvězdném prachu na dráze mezi Trisolaris a Zemí. Druhým krokem bylo vyslání sofonů, což byly de facto roboti, kteří se díky dimenzionálnímu inženýrství dokázali zmenšit až na velikost protonu, cestovat rychlostí světla a pomocí kvantové komunikace odesílat informace ze Země na Trisolaris nebo její invazní flotile. Sofony měly na Zemi za cíl dvojí. Jednak měly zhatit práci pozemských vědců, kteří by mohli vynalézt účinné obranné prostředky, dále měly na Zemi obecně špehovat a případně zabránit objevení principu temného lesa.

Luo Ťi

Luo Ťi přichází na scénu přibližně v období nultých až desátých let, kdy je lidstvo již zpraveno o blížící se invazní flotile a o působení sofonů, kteří skutečně kupříkladu blokují činnost částicových urychlovačů, čímž umlčují pozemskou částicovou fyziku a znemožňují dimenzionální inženýrství nebo například objev superpevného materiálu na bázi silné interakce, který by mohl Trisolaranům čelit. Luo Ťi je původně sociolog, avšak nepříliš úspěšný ani usebraný. Shodou okolností je Luo Ťi někdejším spolužákem dcery Jie Wenťie, která kvůli působení sofonů a kvůli odhalení matčina spiknutí spáchala sebevraždu. Při náhodném setkání s Jie Wenťie je od ní Luo Ťi vyzván, aby svůj obor rozšířil na celý vesmír. Jie Wenťie mu před svým odchodem ze scény sděluje zcela kritické poznatky. (Zde je otázkou, zda věděla, že jedná v rozporu se zájmy Trisolaranů.)

Luo Ťi: „To všechno je fascinující, ale jak by podle vás měly takové axiomy kosmické sociologie vypadat?“
Jie Wenťie: „Zaprvé: přežití je primární potřebou každé civilizace. Zadruhé: civilizace se neustále rozvíjí a šíří, ale celková hmota ve vesmíru zůstává konstantní.“

Krátce na to je Luo Ťi cílem nezdařeného pokusu o atentát, načež je na půdě OSN navzdory své vůli zvolen mediátorem. Jako mediátor má vymyslet plán na porážku Trisolaranů, kteří v komunikaci se svými přívrženci na Zemi již nijak netají touhou vyhladit či zotročit lidstvo. Sofony totiž nedokáží číst myšlenky, což dává mediátorům šanci taktizovat a přelstít vetřelce. Luo Ťi svou pozici nejprve odmítá, pak ji zneužívá k vlastnímu prospěchu, ale nakonec je dotlačen k přemýšlení a v záblesku osvícení, když se pod ním prolomí led na zamrzlém jezeře, pochopí, co nevyhnutelně vyplývá z axiomů kosmické sociologie: princip temného lesa. Tento princip říká, že vesmír je plný civilizací, které v zájmu sebezáchovy a priori likvidují civilizace ostatní. Stejně jako v temném lese je tedy i ve vesmíru logickou cestou k přežití ukrýt se a nejlepším útokem naopak prozradit polohu nepřítele. Tuto tezi si Luo Ťi ověří tím, že vyšle do vesmíru zesílený signál prozrazující polohu náhodné vybrané hvězdy a uloží se na asi 200 let do hibernace.

Po svém probuzení se dozvídá, že hvězda, jejíž souřadnice prozradil, náhle přestala existovat. Lidstvo ve 23. stol. to však již nezajímá. Za 200 let pokročil technický vývoj kupředu a lidé si na svou obranu vybudovali flotilu dvou tisíc válečných lodí, které se chystaly na první kontakt s první sondou trisolaranské flotily, která jako malý osamělý předvoj měla dorazit o 200 let dříve než ostatní lodě. Lidstvo se oddalo bezbřehému optimismu, protože jeho válečná flotila byla nesmírná a dobře vyzbrojená, nicméně jediná malá sonda, tzv. „kapka“, učinila nadějím přítrž, téměř celou flotilu zmasakrovala, načež zaujala místo mezi Zemí a sluncem jako rušička signálu, aby lidé nemohli do hlubokého vesmíru nic vysílat. Luo Ti nicméně vzápětí vyzrál na Trisolarany i na jejich všudepřítomné sofony, které mohly sledovat jakékoli dění na Zemi, ale nemohli číst lidem myšlenky. Pod záminkou vybudování detekčního systému proti kapkám nainstaloval na oběžné dráze Neptunu systém výbušných mračen prachu, které by při odpálení měly přesně takovou modulaci, která by do hlubokého vesmíru odeslala informaci o poloze Trisolaris. Spínací systém spojil se svými životními funkcemi, čímž sofony přinutil k vyjednávání a trisolaranskou flotilu ke změně kurzu. Ukázalo se, že Trisolarané pokládají prozrazení polohy své planety za neakceptovatelné, protože temný les (tj. případný agresor) by vytušil, že nejen Alfa Centauri, ale i nedaleká sluneční soustava je sídlem inteligentního života a že je potřeba ji očistit. Tím by Trisolarané nejen přišli o domovskou planetu, ale i jejich invaze by pozbyla smyslu.

Luo Ťi a jeho drsná odstrašující politika si získala nesmírný respekt Trisolaranů i lidí. Trisolarané pod odstrašujícím nátlakem poskytli lidem několik technologií, např. technologii gravitačních antén, které mohly být využity k efektivnímu vysílání do hlubokého vesmíru bez použití slunce. Luo Ťi se stal tzv. strážcem meče, čili osobou, která mohla jediným stiskem tlačítka pomocí gravitačních antén vyslat do temného lesa souřadnice Trisolaris a tím ukončit její existenci, ovšem posléze i existenci sluneční soustavy.

Čcheng Sin

Čcheng Sin byla Luo Ťiho současnicí, ale v hiberančním spánku strávila přes 260 let, takže když byla probuzena, byl Luo Ťi již asi sto let starý a jí bylo okolo třiceti let. Již před svým uložením do hibernačního spánku o Čcheng Sin víme, že byla nadějnou astrofyzičkou v týmu Thomase Wada, bezskrupulózního a krutého nicméně schopného rozvědčíka, který se ještě ve 20. stol. pokoušel o odpor proti sofonům a invazi. Jedním z Wadeových plánů, na němž se Čcheng Sin podílela, byl projekt schodiště, který měl poslat Trisolaranské flotile naproti špionážní sondu zrychlenou sérií jaderných výbuchů. Sonda nesla pouze malý náklad vč. hibernovaného lidského mozku. Ten patřil Jün Tchien-mingovi, který byl tajným Čcheng Sininým ctitelem a z ohromného bohatství, k němuž náhodou přišel, jí koupil oficiální práva na hvězdu DX3906. Jün Tchien-ming však umíral, takže souhlasil, aby byl jeho mozek vyslán naproti Trisolaranům jako vyslanec. Sonda nesousí jeho mozek sice byla zrychlena, ale odchýlila se z kurzu a ztratila se v hlubokém vesmíru. Nikdo na Zemi netušil, že Trisolarané ji nakonec přecijen zachytili.

Jako významná postava 21. stol. a majitelka DX3906, kterou si rada planetární obrany chtěla pronajmout, byla po svém probuzení Čcheng Sin nenadále bohatá a slavná, takže byla nakonec zvolena jako nástupkyně Luo Ťiho v roli strážce meče. Jakmile se své role chopila, Trisolarané přikročili k útoku pomocí malých ničivých sond – „kapek“. Čcheng Sin měla několik minut, aby stiskla tlačítko a tím odsoudila Trisolaris k nevyhnutelné záhubě, ale nebyla toho pro lítost schopna. Prokázala soucit, odmítla využít gravitační anténu, ta pak byla kapkami zničena a lidstvo se ocitlo v područí sofonů, kteří na sebe vzali podobu ženy Sofon. Na Zemi nastala hrůzovláda. Nadto se ukázalo, že za posledních pár set let Trisolarané vyvinuli pohon umožňující dosáhnout rychlosti světla a postavili druhou flotilu, která dosáhne sluneční soustavy nikoli za dalších 150 let, ale již za čtyři roky.
Čcheng Sin nebyla potrestána, ale dostalo se jí pohrdání.

Poslední gravitační anténa v lidském vlastnictví existovala na lodi, která měla za úkol dostihnout jinou loď dezertérů a uprchlíků. Jakmile tato loď zachytila signál o dobytí Země, hlasováním posádky se usnesla na vyslání signálu do temného lesa, spojila se s posádkou zběhlé lodi a odplula hledat nový domov jinde ve vesmíru. Signál byl tedy vyslán. Jakmile jej Trisolarané zachytili, jejich nová flotila se obrátila zpět k domovské planetě, Sofon ohlásila kapitulaci a lidstvo bylo opět svobodné. Z chování Trisolaranů bylo nicméně zřejmé, že i sluneční soustavu čeká zkáza.

Ke zničení Trisolaris došlo pomocí tzv. fotoidu, což je hmotný objekt o rychlosti světla, který prostřelí do hvězdy otvor a způsobí její výbuch. Bláhové lidstvo se ve snaze zachránit se ve sluneční soustavě přesunulo do nebeských měst na oběžné dráze Jupitera a dále, kam vybuchující slunce dle propočtů nemělo dosáhnout. Rada planetární obrany systematicky bránila vývoji relativistického pohonu, který by uměl vyvinout rychlost světla, aby nedošlo k eskapismu a s ním spojeným nepokojům. Čcheng Sin svěřila své finanční prostředky Thomasi Wadeovi, aby s nimi nakládal dle libosti a uložila se k hibernaci na dalších asi 50 let. Když se probudila, zjistila, že Wade se svým týmem vědců relativistický pohon skutečně vynalezl, avšak vynález byl prozrazen a hrozila občanská válka. Wade byl připraven bojovat a měl v záloze ohromný arzenál ničivých zbraní, avšak Čcheng Sin opět zaváhala, zalitovala a přikázala složit zbraně. Thomas Wade byl pak za své činy popraven.

Předpoklad, že temný les použije ke zničení soustavy fotoid, se ukázal jako nesprávný. Temný les, v tomto případě jedna loď zaměřující se na rutinní obhlídku a čištění okolního prostoru, v tomto případě použil dvouvektorový objekt, který dokázal vtáhnout trojrozměrný vesmír do dvojrozměrného. Proti takové zbrani nemělo lidstvo obranu a jedinou možností byl útěk, avšak ukázalo se, že úniková rychlost je rovna rychlosti světla. Čcheng Sin a její kamarádka Aj se během postupného zániku sluneční soustavy a totální anihilace lidstva, které ji obývalo, nacházeli u Luo Ťiho na Plutu. Tomu bylo již asi 200 let. Luo Ťi jim prozradil, že jejich vesmírná jachta byla tajně vybavena relativistickým pohonem, na němž pracoval Wade. Tak se Čcheng Sin s Aj vydaly do vesmíru a jelikož nevěděly, kam plout, vydaly se k DX3906. Cesta jim trvala jen pár minut, ale díky relativistickým efektům mezi tím uběhlo asi 300 let.

Na jedné z planet systému DX3906 na ně čekal Kuan I-fan, potomek galaktického lidstva, resp. dezertérů, kteří vyslali signál do temného lesa. I-fan ženám vysvětluje, že lidstvo žije na čtyřech planetách a tato že je sice obyvatelná, ale nevhodná k životu, protože je příliš často místem zastávky jiných obyvatel temného lesa. I-fan je průzkumník a potřebuje prověřit něco na druhé planetě tohoto systému, kam sebou vezme Čcheng Sin. Na druhé planetě zjistí, že se na místě zastavila jiná kosmická loď a nechala tam po sobě silně zhuštěný prostor, což je důsledek přílišného užívání relativistického pohonu. Z první planety jim volá Aj, že se k nim připojil Jün Tchien-ming, jehož Trisolarané nakonec zachytili, oživili a vysadili na této planetě. I-fan a Sin však mají poruchu a uvíznou na orbitě první planety se zapnutým relativistickým motorem ve zhuštěném prostoru. Obíhají tedy planetu, na které jsou Aj a Jün Tchien-ming, rychlostí světla a musí to vydržet šestnáct dní, než se zrestartuje počítač. Když na planedě znovu přistanou, zjistí, že uplynulo devatenáct milionů let. Jün Tchien-ming a Aj jim zanechají zprávu, že prožili šťastný život a že jim nechávají malý dárek.

Dárkem je nejnovější Trisolaranská technologie – malý počítačem řízený vesmír, který je zcela izolován od vnějšího vesmíru a je tudíž ideálním úkrytem před nepřátelstvím temného lesa. I-fan a Sin se v tomto takzvaném vesmíru 647 zabydlí. Je s nimi Sofon, která jim pomáhá. Interiér vesmíru je zařízen pro pohodlný život na venkově. S prací na poli pomáhají roboti, k dispozici je ohromná pozemsko-trisolaranská znalostní databáze. Po studiu trisolaranštiny jsou Sin a I-fang schopni složit zbývající kousky skládačky obrazu temného lesa.

Vesmír byl při svém vzniku rájem, který obsahoval až deset dimenzí, z toho nejméně dvě časové a v němž rychlost světla byla téměř nekonečná. Civilizace temného lesa se ale začaly rozpínat, protože každá dbá jen o své vlastní přežití a protože hmota ve vesmíru zůstává stejná. Jednou z nejhroznějších zbraní a zároveň nejúčinnějších zbraní, jakou lze proti jiné civilizaci použít, je méněvektorový objekt, který způsobí rozpad jednoho rozměru na nižší rozměr. Při zničení rozměru však nakonec samotným agresorům nezbývá, než se přesunout do rozměru nižšího, výsledkem čehož je, že současná realita má pouze tři rozměry. Jedinou účinnou ochranou proti tomuto rozkladu je vytvoření vlastního vesmíru, což mnohé civilizace skutečně učinily. Avšak tím, že do svých vlastních vesmírů přesunuli ze společného vesmíru část jeho hmoty, zabránili velkému krachu a tím i obnově původního vesmíru. Tuto domněnku I-fanovi a Sin potvrdilo, když přijali zprávu od skupiny Rehabilitátorů, jejichž cílem byla obnova původního rajského vesmíru:

Výzva od Rehabilitátorů. Celková hmota našeho vesmíru klesla pod kritickou mez. Vesmír se překlopil z uzavřeného v otevřený a zahyne pomalou smrtí nekonečné expanze. Všechny bytosti i vzpomínky zahynou také. Vraťte, prosím, všechnu hmotu, kterou jste odebrali, a novému vesmíru pošlete jen vzpomínky.

Zde se Čcheng Sin a Kuan I-fang rozhodli, že se vrátí z vesmíru 647 a dožijí své životy na jakési nehostinné planetě umírajícího společného vesmíru. Všechnu hmotu vrátili z vesmíru 647 zpět. Uvnitř nechali pouze pár artefaktů a Sininy memoáry nazvané Vzpomínka na Zemi.

Teologická symbolika všekosmického hříchu

Bezmoc jako výchozí stav civilizace

Ústředním rysem děje Vzpomínky na Zemi je bezmoc. Lidstvo má mnoho vlastních bolestí, ale také ideálů. Vedle nenávisti je láska, vedle utrpení touha žít. Jak se však lidé čelící hrozbě anihilace soukají ze své kukly a osvojují si základní dovednosti potřebné pro život ve vesmíru, zjišťují, že za každým překonaným rizikem je jedno hroznější. Liou Cch‘-sin se přímo vyžívá v popisu frustrované bezradnosti lidstva i jeho mediátorů tváří v tvář sofonům. Teprve Luo Ťi zjistí, jak se jim postavit, a to jedině hrozbou světovraždy a sebevraždy. Lidská válečná flotila je zcela bezmocná proti jediné trisolaranské sondě, jejíž symbolický vzkaz lidstvu zní „Co je vám po tom, že vás zničím?“ A jakmile je trisolaranská krize zažehnána a lidstvo se ve vesmíru jen trochu zabydlí, přichází katastrofa v podobě nedostižné anihilační technologie dimenzionálního inženýrství.

Temný les je plný lovců s puškami. Každá civilizace, která odhalí jinou, čelí nutkání ji zničit, protože jinak riskuje vlastní odhalení a vyhlazení. Navázání komunikace je nežádoucí, protože nelze vzít zpět. Navíc platí, že před poznáním jiné civilizace není jasné, zda tato nebude pokročilejší a zda naši civilizaci nezničí. Jakmile jsme toho tedy schopni, musíme pálit bez výstrahy jako první. Jakékoli jiné jednání ohrožuje naši civilizaci. Tváří v tvář tomuto principu jsou i nejvyspělejší predátorské civilizace de facto bezmocné.

Padlý stav vesmíru aneb temný les

Někdo by si mohl pomyslet, že jde jen o rysy typické hororovosti tvrdého sci-fi, avšak u Cch‘-sina je bezmoc nejen případná čili náhodná, protože se lidstvo prostě ocitlo ve špatný čas na nesprávném místě. Jde o bezmoc existenciální ve filosofickém i fyzickém smyslu. V první knize trilogie, totiž v Problému tří těles, doháněly sofony vědce celého světa k šílenství, když je mátly a sváděly na scestí jejich vědecké úsilí, takže mnozí spáchali sebevraždu s tím, že „fyzika neexistuje“. Ve třetím díle se však dozvídáme, že překážky výzkumu možná nečinily pouze sofony. Temný les z principu zahalil samotnou realitu svým smrtonosným chaosem. Z původních deseti dimenzí kosmu zbyly tři a i ty jsou možná narušovány působením temného lesa. Za bezmoc lidstva tedy nemůže náhoda, ale všekosmický hřích, jehož je temný les důsledkem. I-fan v rozhovoru se Sin naznačuje, že za oběť mohou nebo již mohly padnout samotné zákony matematiky:

„Fyzikálních zákonů s vojenským potenciálem je víc, my jen o mnoha z nich ani nevíme. Je docela dobře možné, že jako zbraň už slouží úplně všechny do jednoho. A v některých oblastech vesmíru možná i… ale nic, tomu nevěřím ani já.“
„Dopovězte to, prosím.“
„Samotné základy matematiky.“
Sin si to zkusila představit, ale marně. „To je… šílenství,“ hlesla a pak dodala: „Skončí nakonec vesmír jako jedna velká rozvalina? Nebo bych se spíš měla ptát: Stanou se rozvaliny z fyzikálních zákonů?“
„Možná už takové jsou… Fyzici a kosmologové galaktického lidstva se snaží odvodit podobu vesmíru z doby předtím, než se v něm začalo válčit. Již nyní mají v ruce poměrně spolehlivý teoretický model předválečného kosmu. Ten se kdysi, před více než deseti miliardami let, podobal rajské zahradě. Samozřejmě že jeho krásu lze vyjádřit pouze matematicky. Vizuálně si ji představit neumíme, náš mozek nedokáže obsáhnout dostatek rozměrů.“

Vesmír se tedy nachází v padlém stavu, který je ze své podstaty nevypravitelný. Původní rajskou zahradu si už nemůžeme ani představit možná proto, že samotné základy matematiky byly pozměněny hříchem. Nakonec i sami Trisolarané jsou symbolickou ideální obětí vesmírné temnoty. Jejich svět čelí brutálním katastrofám v důsledku chaotického pohybu tří těles, který nemá žádné řešení. A tak, v pokusu obsadit svět jiný, způsobí nakonec totální zkázu sebe samých i cílové planety.

Filosoficky můžeme říci, že temný les je důkazem absence transcendentního zakotvení reality. Temný les nemá jiná pravidla, než boj o přežití druhů za každou cenu. Morálka je relativní, soucit a laskavost jsou projevy slabosti. Přežívá ten, kdo je silnější, lstivější a nakonec ten, kdo je ochoten za účelem likvidace okolních civilizací narušit samotné předivo reality například zničením vyšších rozměrů. (Konverzace těch, kdo zničili sluneční soustavu, naznačovala, že i oni jsou pod velkým tlakem a že se možná budou muset spokojit s životem v dvojrozměrném prostoru.)

Neštěstí, zrada a násilí jsou nevyhnutelné

Padlý vesmír vede k lidskému neštěstí. Cch‘-sin proto nenechává žádného z hrdinů pokojně žít a dojít štěstí. Jie Wenťie umírá s vědomím, že její zrada nakonec zabila její dceru. Luo Ti se pod tíhou úřadu strážce meče rozchází se svou vskutku milovanou manželkou a dcerou. Čcheng Sin a Jün Tchien-ming se nemohou nikdy setkat. On jí dá hvězdu a kapesní vermír, ale rozdělí je 19 milionů let. A i Sin s I-fangem musí nakonec opustit svůj soukromý ráj.

Zrada je nevyhnutelná a ideální volba neexistuje. Jie Wenťie zrazuje lidskou rasu kvůli utrpení, které jí tato rasa způsobila. Sin zrazuje lidskou rasu kvůli měkkosti, posádka dezertovaných lodí opačnou volbou zrazuje lidskou rasu kvůli bezvýchodné situaci.

Jediným řešením pro přežití civilizace je lakonické vyhlazení okolních civilizací, jak to činí všichni obyvatelé temného lesa, kteří jsou toho technologicky schopni, nebo totální izolace v soukromém vesmíru. Obě varianty však dotvrzují onen pankosmický hřích. Vyhlazením jiné civilizace se ta vítězná stává predátorem temného lesa. Opuštěním vesmíru přispívá civilizace k jeho smrti, protože z něj odstraňuje hmotu a tím i naději na znovuzrození.

Hřích je v Cch‘-sinově pojetí nejen univerzální (fyzikální i existenciální), ale také nepřekonatelný. Nejde jen o určitý nevhodný vzorec chování, který by stačilo napravit a rázem by byly všechny bytosti šťastny. Nestačí přestat válčit, jakkoli by to bylo hezké. Hřích veškerenstva vyplývá ze dvou nepopiratelných skutečností. Jednak z axiomů vesmírné sociologie, jak je Luo Ťimu předala Jie Wenťie a za druhé z fyzikálních daností.

Cch‘-sinova kosmická samsara (koloběh)

Otázkou je, proč se Čcheng Sin a Kuan I-fan rozhodli pro návrat do původního vesmíru? Proč neukončit tu samsaru? Proč dávat znovuzrození vůbec šanci? Tuto otázku Cch‘-sin pomíjí.

Řešení této otázky by mohlo spočívat v líčení Čcheng Sininy povahy. Ta představuje ženský mateřský princip. Dvakrát selhala při obraně lidstva. Poprvé, když odmítla vyslat signál do temného lesa a podruhé, když překazila Wadeovy plány na obranu relativistického pohonu s rizikem občanské války. Její rozhodnutí pramenila, jak Cch‘-sin naznačuje, z mateřského soucitu, čili z morálního idealismu, z víry v dobro. Čteme o ní například, že „[p]odvědomě vnímala všechny obyvatele nového světa jako své děti… mateřský pud nelze vysvětlit rozumem. Sin jen věděla, že v ní zůstane navždy“. A on zůstal.

Sin je tedy archetypem matky, která se nakonec obětuje, aby dala umírajícímu vesmíru šanci na znovuzrození. Nakonec, když po devatenácti milionech let vesmír umírá a všechny civilizace včetně lidí a trisolaranů se izolovaly ve svých minivesmírech, je to jedině víra v dobro, která může ke znovuzrození vést. Ale najde se dost těch, kdo svou hmotu vrátí do původního vesmíru, aby se mohl znovu narodit ráj?

Z hlediska buddhismu, jednoho z hlavních náboženství Cch‘-sinovy kultury, může jít o paradox. Ti, kdo konečně unikli z trpícího vesmíru do svých minivesmírů a dosáhli v nich své osobní nirvány, zjišťují, že skutečná nirvána spočívá právě v koloběhu života vně. Ten ale závisí na jejich rozhodnutí. A tak je to láska a dobrota uzavřených, co dává naději na nový ráj.

Otázkou k diskusi je co bude v novém vesmíru jiné, zda i on nakonec nezakusí svůj nový pád do hříchu a zda je tento pád nevyhnutelný. Neměla snad Jie Wenťie nakonec pravdu, když Trisolaranům vzkázala, že svůj problém nejsme schopni vyřešit a potřebujeme zásah zvenčí? A jakou důvěru bychom museli v tu vnější moc vložit, abychom vykročili z izolace a čekali na obnovu všech věcí? Byla by to důvěra těch, kdo uvěřili v Krista, který se obětoval za starý vesmír, aby se mohl narodit nový. V tomto smyslu je Sin obrazem Spasitele, který po sobě nechává Vzpomínku na Zemi – svůj Testament.