Nejsme zodpovědni za celonárodní probuzení, avšak za své osobní probuzení ano
Celonárodní a osobní probuzení
Celonárodní probuzení nezáleží na nás. Když je velké množství lidí v určitém období usvědčováno Duchem svatým z hříchu a volá k Bohu, aby je zachránil – takové probuzení je Božím darem. Nedokážeme je vyvolat ani načasovat. Nepomohou cílené evangelizační programy, nezabere horlivá misie. Celonárodní probuzení v historii přichází a časem odchází. Takové bylo například probuzení ve Walesu nebo v Azusa Street.
Avšak osobní probuzení záleží zcela na nás. Je také Božím darem, ale nepřichází, aby časem odešlo. Osobní probuzení nám bylo darováno v momentě našeho znovuzrození, když jsme upřímně litovali svých hříchů a Kristus mocí Ducha proměnil naše srdce. Od chvíle, kdy jsem se narodil z Ducha svatého, záleží už jen na mně, jestli budu žít probuzeným životem, anebo jestli duchovně usnu nebo dokonce duchovně zemřu.
Šestero vlastností probuzeného křesťana
1. Probuzený člověk neustále rozvíjí svůj důvěrný vztah s Bohem: Efezským 1,15-23
Z modlitby apoštola Pavla vyplývá, že Bůh je poznatelný, a to s pomocí Ducha moudrosti a zjevení, který otevírá náš vnitřní zrak. Jen tak pochopíme, k jaké naději nás povolal, jak bohaté a slavné je dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírná je moc Kristova vzkříšení, kterou v nás působí, abychom Mu věřili. Apoštol Pavel v samotě svého uvěznění prosil Boha, aby dal Ducha moudrosti a zjevení tehdejším bratrům a sestrám v Efezu. Také dnes musíme neustále Boha prosit, aby otevřel oči našeho srdce a dal se nám lépe poznat.
2. Probuzený člověk neustále pěstuje ovoce Ducha svatého: Galatským 5,22-23
Opakem ovoce Ducha jsou skutky těla. O ty vůbec nemusíme usilovat, vyrůstají samy z prokleté půdy naší hříšné přirozenosti jako plevel na zahradě. Ale když jsme se znovuzrodili, dostali jsme novou přirozenost a ta produkuje ovoce Ducha. Avšak toto ovoce vyžaduje pozornost, pravé ovoce se nedá vyrobit, musí se vypěstovat. Ovoce v zahradě předpokládá sázení, zalévání, péči o korunu stromu, ochranu před škůdci a včasný sběr. Ovoce Ducha vyžaduje pěstování vztahu s Bohem skrze studium Bible, modlitbu a společenství s křesťany. Když žijeme ve vztahu s Bohem uprostřed společenství jeho dětí, ovoce Ducha na nás roste samo. Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.
3. Probuzený člověk neustále usiluje o službu duchovními dary: 1. Korintským 12,7-11
Dary Ducha se uplatní tam, kde se bratři a sestry scházejí k uctívání Hospodina. Dary Ducha jsou projevem vztahu s Bohem. Když jsme si s Bohem blízcí, Duch svatý nám udělí dar, kterým posloužíme někomu, kdo to potřebuje. Tak je mezi bratry a sestrami rozdáváno tu slovo moudrosti, tam slovo poznání, jinde zase víra, nebo dar uzdravování, někomu zas působení mocných činů, dalšímu zas proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu různé druhy jazyků, jinému dar vykládat jazyky. V 1. Korintským 14,1 je napsáno: „Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.“ Usilovat o duchovní dary znamená usilovat o vztah lásky s Bohem – dary Ducha jsou vedlejším produktem tohoto vztahu.
4. Probuzený člověk neustále rozvíjí své povolání do služby: Efezským 4,11
V církvi jsou zapotřebí různé služby. Jedni slouží jako apoštolé, jiní jako proroci, jiní jako evangelisté, jiní jako za pastýři a učitelé (Ef 4,11). Bůh si také povolává biskupy a diákony (1. Timoteovi 3,2.8). Dále si povolává ty, kteří mají dar prorockého slova, dar služby, dar učit, dar povzbuzovat, další štědře rozdávají, jiní stojí v čele a jiní se starají o trpící (Římanům 12,6-8).
Církev potřebuje vedoucí na všech úrovních, avšak každý vedoucí musí mít Boží povolání. Ačkoliv je někdo od narození vůdčí typ, nemusí být automaticky povolán za vůdce v církvi. Vedení se smí ujímat pouze ten, koho Bůh povolal osobně. Přirozené vůdčí schopnosti nestačí. Jeden zkušený pastor řekl: „Boží povolání je naprostý základ. I kdyby měl vedoucí duchovní pracovník všechny schopnosti pro práci v církvi, avšak neměl by Boží povolání (tj. Bůh by si nepřál, aby byl vedoucím), nemůže sloužit dobře“
Boží povolání je, když nás osloví sám Pán, abychom vykonávali konkrétní službu. Nestačí, když někdo řekne: „Bůh mě povolal.“ Touha po vedoucím úkolu je ušlechtilá věc. „Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu,“ píše Pavel Timoteovi. Avšak církev (tj. vedoucí sboru, oblasti nebo denominace) musí toto povolání rozeznat a schválit, oficiálně ustanovit dotyčného do služby a nastavit pravidla jeho vykazatelnosti.
5. Probuzený člověk neustále odpouští svým viníkům, a to kvůli Kristu: Matouš 18,21-35
Lidé se tématem odpuštění zabývají už celá staletí a dospěli k závěru, že odpuštění je výhodné. Zbavuje nás totiž emocí, které zakalují náš zdravý úsudek. Zároveň, když našemu viníkovi odpustíme, dává nám to pocit vnitřní převahy – nejsme přece jako on. Avšak toto není odpuštění, o kterém mluvil Ježíš. Naše odpuštění musí mít jeden jediný důvod, a to ten, že i nám muselo být odpuštěno. Ani my jsme nebyli bez hříchu. Také kvůli mně musel Kristus potupně zemřít na kříži. Kristova oběť staví mne a mého viníka na stejnou úroveň. Před Bohem nejsem lepší než on. Jelikož Kristus odpustil mně, i já musím odpustit tomu, kdo mi ublížil, nebo teprve ublíží. „Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy“ (Koloským 3,13).
6. Probuzený člověk neustále evangelizuje především svým životem, a někdy také slovy: Matouš 9,35-10,5
Evangelizovat znamená zvěstovat lidem dobrou zprávu, že se nemusí bát zatracení, protože Kristus zemřel za jejich hříchy. Od doby, kdy byl Pán na zemi, probíhá sklizeň duší pro věčný život s Bohem. Je naší výsadou se této sklizně účastnit.
Z hlediska formy si rozdělme evangelizaci na příležitostnou a plánovitou. Z hlediska metody si rozdělme evangelizaci na žitou a demonstrativní.
- Příležitostná evangelizace se odehrává spontánně, bez zvláštních příprav a může mít formu modlitby před jídlem ve školní jídelně, komentářů na Facebooku, rozhovoru ve vlaku, příležitostné hraní křesťanských písní na pianu na náměstí, modlitby za nemocné děti naší sousedky apod.
- Plánovitá evangelizace se dlouhodobě strategicky připravuje a může mít formu čajovny v klubu, stánku s křesťanskou literaturou na náměstí, akce pro rodiny, přání k vánocům s evangelizačním textem, misijního výjezdu do zahraničí apod.
- Žitá evangelizace je naše každodenní chování, z něhož vyzařují křesťanské hodnoty. Kdykoliv lidé vidí naši věrnost, odpovědnost, disciplínu, empatii, upřímnost, lásku a pravdivost – tehdy vidí žité evangelium. Jsme solí země a světlem světa. Bez žitého evangelia svět ztratí chuť a propadne se do tmy. Matouš 5,16 cituje Pána Ježíše: „… ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“
- Demonstrativní evangelizace znamená dramatické zviditelňování evangelia. Může se jednat o veřejnou evangelizaci s výrazným kazatelem, evangelizační scénky na náměstí, program pro děti ve školách, vysílání v rádiu nebo televizi, koncert chval, promítání filmu s poselstvím a výzvou k pokání apod.
Většina naší evangelizace je žitá a příležitostná, uskutečňuje se bezděčně každý den. Ačkoliv jsou lidé okolo nás ze všech stran přesvědčováni, že Bůh neexistuje, přesto vidí, že co vyznáváme, to také žijeme. Tak se Duch svatý dotýká jejich srdcí. Nastane den, kdy poznají, že jedinou jistotou života je Kristus, a my budeme připraveni, abychom svým sousedům, spolužákům, kolegům nebo příbuzným ukázali, kde jsou dveře do Božího království (Jan 10,9).
Bože, daruj mi sílu udržovat mé osobní probuzení a horlivost pro Tvé království. Pomoz mi prohlubovat vztah s Tebou. Posiluj mě ke studiu Bible, modlitbám a životu ve společenství křesťanů. Dej mi duchovní dary, kterými posloužím druhým. Podle své vůle si mě povolej do duchovní služby a dávej mi sílu, abych svou službu vykonával věrně. Dej mi milost odpouštět proto, že jsi Ty odpustil mně. Dej, ať můj život vydává Kristovu vůni a lidé vidí, že náležím Pánu Ježíši Kristu. A pokud dáš do České republiky celonárodní probuzení, pomoz mi se k němu bez váhání připojit.
Použité zdroje
1904–1905 Welsh Revival. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. [cit. 2015-10-21]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/1904%E2%80%931905_Welsh_Revival
Azusa Street Revival. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. [cit. 2015-10-21]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Azusa_Street_Revival
3 Responses
Děkuji!
Moc potřebný článek! Radka Doušová
Děkuji. Chtěl bych se vrátit k 4.bodu, poslední odstavec. Za normální /vyvážené, duchovně vyzrálé atmosféře / je skvělé, že představitelé církve rozpoznají a ustanoví dotyčného do služby, úřadu.
Žel máme dost příkladů i z našich církevních dějin, kdy církevní představitelé selhali a překrucovali Boží pravdy a to ke svému prospěchu a Hospodin si povolal jiné služebníky, později se z nich stali vůdci např. reformačního hnutí a pod.